Poznámky
Přestože zmínka o humorných poznámkách se trochu rovná nošení dříví do lesa, protože kdejaký vtip ze školního prostředí začíná komickou poznámkou rozzuřeného učitele, jemuž vztek zatemnil schopnost sepsat smysluplnou větu, nelze tento fenomén českého školství úplně pominout. I sem totiž pronikl neúprosný pokrok. Zatímco naši rodiče a ještě i my jsme nosili ze školy poznámky typu:„Směje se mi za zády do očí,” či „Snědl spolužákovi učební pomůcku,“ a jiné chronicky známé výroky, dnes se v žákovské knížce můžeme dočíst, že
„Při hodině telefonuje z kalkulačky, vykřikuje O2 a nahlas komentuje zadání slovních úloh.”
A protože mobilní telefony skutečně dorazily už i do školních škamen, nastala situace, kdy paní ředitelka na poradě už nemohla snést neustálé vyzvánění telefonů svých kolegyň,
a proto jim doporučila: „ať si laskavě zapnou vibrátory,“ čímž uvedla do rozpaků zejména postarší členky sboru, které mobilní techniku nevyužívají a o vibračním zvonění nemají ani potuchy.
Stejné rozpaky způsobil i nekompromisní příkaz vedení, že učitelky nesmí mít dlouhé nohy.
Ředitelka ovšem ve skutečnosti měla na mysli dlouhé nehty, které údajně mohou způsobit dětem zranění. Zda úmyslné či neúmyslné, už nerozváděla.
Starší kantorka na poradě varovala své kolegyně, že v osmé třídě se chlapci baví nadzvedáváním sukní mladé učitelce. Využijí jejího zaníceného vysvětlování a pravítkem vyzvednou její dlouhou sukni, aniž by vzbudili její pozornost.
„A která to je?” Zvědavě se zajímala začínající rozesmátá češtinářka.
„Ty, holčičko, bohužel ty,” sdělila jí s lehce káravým přízvukem v hlase stěžující si třídní
a dodala, že nejen minisukně, ale ani dlouhé sukně nejsou vhodným oblečením mladých učitelek na druhém stupni. Poté odkráčela do výuky, kterou v rozrušení z bouřlivé porady zahájila: „Prasím, sedněte si!”
Ovšem nejen kantoři mají své perly.
Od žáků se zase dozvíme, že symbióza je soužití dvou orgasmů, venku je averze místo inverze a že roztržitost mého otce zavinila, že jsem se narodil. To ve slohové práci na téma Rodina. V osmé třídě jsem se dozvěděla, že ve slově “hřbitov” se píše y. Odůvodnění přišlo následovně: „Přece se tam také bydlí!”
Žádné komentáře:
Okomentovat