Putování Odnikud nikam

Dnes se mi tedy k zápisu název Odnikud nikam parádně hodí. Vydala jsem se totiž na preventivní prohlídky. A cesta po doktorech, to je vskutku hrůza. A to podobné kolečko absolvuji jen občas. Jsem ovšem totálně vyčerpaná. Nejen z toho utrpení kolem, které na mě v nemocničním prostředí vždycky padne. Asi víc z té mašinérie, kde se člověk cítí být menší než trpaslík. Všude jsem byla objednána na nějakou hodinu, všude jsem samozřejmě dobu čekala. A celkem poníženě, protože bych se také mohla ocitnout na ulici bez požadovaného vyšetření. Podotýkám, že na sestřičky a ostatní personál jsem měla celkem štěstí. Pak jsem se ale dozvěděla věci. Na kožním mi drsná paní doktorka sdělila, že po třicítce na ženě už nic pěkného nevyroste a ať se neplaším, že zhoubné to není! Na chirurgii se vyjádřili ve smyslu, že s postupujícím věkem tady budu jistě častěji!!
 Šla jsem si pak spravit náladu do knihkupectví na Letnou a neuváženě se zeptala, zda neposkytují nějakou slevu. „Jo, ale jen do šestadvaceti a tu vy rozhodně mít nebudete,“ zněla chladná odpověď. Ne snad, že bych se cítila vypadat na šestadvacet, ale takhle natvrdo mi to už dlouho nikdo neřekl. Ani jsem se po tomto zážitku nevypravila fotit do Rossmanna. Jdu zdeptaně domů a docela zírám.Kde to jsem?

 Naše mini-ulička se nevím, proč stala častým terčem filmařů, takže u nás se točí. Z naší vietnamské večerky se rázem stal Magasin maroca, kolem vyrostly francouzské značky. Francouzská iluze mi drobet zvedla náladu, což bylo způsobeno i tím, že mě filmaři pustili domů. V létě se totiž zdráhali, prý bych jim kazila záběr, tak jsem musela stepovat na ulici, zatímco kolem procházela dvojice gestapáckých důstojníků. Uznávám, že moje vskutku plná postava nikterak neevokuje válečné strádání, ale postávat s nákupem na ulici než skončí několik akcí rozhodně nebylo nic moc. Dnes jsem tedy domů mohla, ovšem náladu mi rázem zkazili dělníci, kteří vedle zateplují dům, což je samozřejmě provázeno náležitě hlasitou kulisou. Nic pro milovníky ticha. Tak jsem vrazila špunty do uší, nalila si po francouzsku sklenku bílého a usedla k počítači. Ten dnešek byl prostě Odnikud nikam.