pondělí 7. prosince 2009

Svatý Ambrož

    Během Adventu mě baví odhalovat méně známé a zapomenuté tradice. Zatímco třeba Barboru nebo Mikuláše zná, myslím, každý, svatý Ambrož už je tak trochu rarita. Osobně samozřejmě nikoho, kdo by tento bizardní zvyk dodržoval, neznám, ale zpestřit adventní kalendář nám Ambrož může. Podstata zvyku spočívá v tom, že se někdo převlékne za Ambrože a rozhazuje mezi děti, které na něho pokřikují a honí ho, cukrovinky. Ovšem kdo si nějaký mlsek zvedne, okamžitě dostane ránu. Moc jsem nechápala princip tradice, ale dočetla jsem se, že jde o očistné mrskání. Anebo taková metoda cukru a biče. Jako něco za něco. Vcelku mě zarazilo, že to patřilo do mírumilovného adventního času, ale zjevně mentalitě našich předků tak úplně nerozumíme. Dnes si podobné dovádění vůbec nedovedu představit. Stačí, co křiku je kvůli čertům a Mikuláši a kdyby ještě s metlou řádil nějaký Ambrož, asi by se ochránci dětských práv ozvali pěkně hlasitě. Mikuláše jsme měli ve škole až dnes. Vzhledem k tomu, že máme už velké děti, o nějakém strachu či obavách nemůže být ani řeči. Děti to vítají jen jako oblíbené ulití se z výuky. A dostanou nějaký mlsek, což pak nevrle komentuje paní uklízečka, neb má ten den o sto procent víc práce. Sice by asi neměla, je to její práce, ovšem nutno konstatovat, že po tradiční mikulášské akci vznikne netradiční nepořádek.   Na druhou stranu si nedovedu představit, jak děti doma loupou mandarinku nebo rozbalují bonbón
a vzniklý odpad klidně hodí na zem. Maminku by tím asi nepotěšily. Ve škole je to zjevně jiné a po mikulášské nadílce se takřka u každé lavice vytvoří hromádka netříděného odpadu.
Tady by se možná Ambrož docela uplatnil.

  Také jsem dnes začala chystat vánoční pohledy. Musím se snažit, minulý rok jsem je posílala kolem patnáctého prosince. Podle mého a podle poštovního sloganu: dnes podáte zítra dodáme, jsem se domnívala, že s dostatečným předstihem. Chyba lávky. Pohledy došly až na Tři krále. Když jsem si stěžovala (a to já dělávám) dozvěděla jsem se, že mají před Vánoci hodně práce a že to tedy musím pochopit. Nu, moc jsem to nepochopila, přesto určité poučení vzniklo, a letos budu posílat už tento týden. Snad dojdou do svátků. V tomto případě totiž nesázím na sms, ale na tradici, a vánoční pohlednice tvrdohlavě dodržuji a posílám. Přesto, že se to poště evidentně nelíbí. Prostě bych na ně asi měla poslat svatého Ambrože. Ale bez cukrovinek.


3 komentáře:

  1. No Jitko, já tě zvu..ať vidíš, že u nás to možné je..ta mandarinka a ten bonbón..nepřej si vidět, když jednou za půl roku dělám deratizaci dětských pokojů

    Takže jedině s Ambrožem!!To je pěkný zvyk:-)

    OdpovědětVymazat
  2. Dobrá tedy, přesvědčila jsi mě. Zítra umlátím uklízečku důkazem:-)
    Zkusme to tedy s Ambrožem, třeba zafunguje:-)

    OdpovědětVymazat
  3. Amrož má něco do sebe ;-)
    Díky za osvětu, to jsem neznala...leda ty Barbory a Lucie- no prakticky hlavně toho Mikuláše ;-)

    OdpovědětVymazat