Den koní

   V neděli většinou dumám o nějakém zajímavém čtení. Mohlo tomu tak být i tuto neděli, nebýt mnoha událostí, které si zaslouží alespoň písemnou stopu, když už paměť je tak ošidná a spoustu věcí si klidně zapomene. Oranžové peklo naštěstí nevypuklo, naopak. Pyrrhovo vítězství sociálních demokratů je myslím jedna z prvních dobrých zpráv letošního jara. Krom toho jsem se o víkendu také mohla ponořit hluboko do historie. Markéta – Wlčice – je jak známo žena činu a umožnila mi jedno neobyčejné setkání. Nikoli se sebou, i když taková setkání v sobě také nesou punc neobyčejnosti. Tentokrát ale šlo o setkání se ženou pamětnicí. Setkání s někým, kdo zažil události, jež znáte (nebo už zase neznáte) jen z učebnic dějepisu, je vždycky dobrodružství. Alespoň já to tak vnímám. Vydat se proti proudu času mě láká odjakživa. A této, skoro devadesátileté paní, to myslí, a přestože vzpomínala na dobu pro ni osobně velmi těžkou, vybavila si spoustu věcí, které se stanou pestrou dějovou linkou v mojí nové knize. Takže díky Markétě jsem si myslela, že dnešek prostě nazvu, jak se dělá kniha, a mám blogo-zápis.
     Jenže si své ještě chtěl štěknout
 Zachariáš. Chudáček, trpí na záda, jak už tak jezevčíci trpívají. Zachariáš je sice trochu herec, a když se mu to hodí, tak na nás všechny sehraje takové divadlo, že by mohl být z fleku nominován na Thálii. Jenže tentokrát bylo opravdu ouvej. Občas se hroutil,třásl se, pořád bolestivě kňučel,omdlíval, a ty jeho smutné psí oči:-( No, bylo to drama. A teď sežeňte v neděli pohotovost, která nefunguje pomalu ani pro lidi, natož pro psíky. Naštěstí veterináři jsou asi lidé vstřícní, protože pan doktor se vůbec nezlobil, když jsem u něho zvonila v neděli v poledne a vytáhla ho od oběda. A Zachariáš se ani nepral, jak je jinak jeho dobrým zvykem.Je mu opravdu špatně. Nějaká záhadná infekce. Dostal dvě injekce a počínaje dneškem je na neschopence. K lékům dostal ještě naordinovanou dietu, takže do zítra do večera nesmí jíst. Myslela jsem, že s ním budu solidární, ostatně já bych to potřebovala mnohem víc než on, ale stres si žádá své a tak jsem se pěkně napucla. A teď bych tedy už snad mohla i číst, ale jdu radši spát, protože kdo ví, co bude zítra:-)

A to byl ke všemu den koní, o kterém bych bývala také chtěla psát. Tak jen odkážu na statek, kde mají koní rovnou sto. Byla jsem tam několikrát, a dokonce i jezdila ( chudák koník:-). Pro milovníky koní je to dokonalý tip na víkendový výlet. Třeba na den koně:-),který tam pravidelně pořádají. Možná je to rada,že to mám nechat koňovi, má větší hlavu:-)