středa 9. června 2010

Milí kantoři

  Mluví se o tom v poslední době pořád. Učitelé by měli být na svoje žáky milí. Souhlasím. Kantor drsoň je pedagog do jiné doby. Na druhou stranu - bez určité dávky cynismu nelze ve školní džungli přežít....
   To by mohla potvrdit kolegyně, kterou roznesla na kopytech prima přímo při ředitelské hospitaci. Šla učit s úsměvem na rtu a vracela se zpátky v slzách. O nějakých milých pocitech vzhledem ke studentstvu nemohlo být ani řeči. Podobné pocity zažil každý z nás, kdo si vydělává na chleb vezdejší s křídou v ruce.
   Dětský kolektiv umí být pěkně drsný. Jim nikdo nepřikazuje být milý ke svým učitelům. Zpočátku se to jeví jako roztomilá nezbednost ze strany malých rošťáků, dovedou být trochu jako améby, přizpůsobiví.    Podobná situace nastala i při jiné češtině. Deváťákům se poválečná poezie nějak nelíbila. Prostě se jim zdálo, že je to nuda, pak že to k životu vůbec nepotřebují. Naposledy jsem s jejich učitelem mluvila, když zoufale kráčel do hodiny s CD přehrávačem, že se pokusí zaujmout je profesionální recitací. Jeho snaha se ukázala být planou, takže po kratší nemocenské se školou rozvázal pracovní poměr.
Není jediný. Ve skutečnosti často narazíte na učitelky, co divně pomrkávají, jako by bojovaly se slzami. Na přímou otázku většinou neodpoví, ale syndrom vyhoření je jejich velmi častá diagnóza.
   „Jsou úplně blbí,“ zaznělo suché konstatování.
Bylo zřejmé, že mluví o studentech, a také, že k nim vůbec nehodlá být milá.
„Úplně všichni?“ podivila jsem se.
„Naprosto,“ nepřipustila námitky zdeptaná kantorka.
To už skýtalo základ pro zamyšlení. „Podle zákona pravděpodobnosti by snad alespoň jeden…“pokusila jsem se a zároveň požádala o upřesnění, cože vlastně provedli.
Povolili šrouby u všech pneumatik, takže jen nějakým zázrakem nedošlo k havárii. A to se ještě snažili vnutit jí do auta malé děti z primy.
A vzala jsi je?
„Ne? Copak jsem blázen. Nikdy nevozím děti ve svém autě. Ale mohla jsem je zabít.
Když pominu zjevný rozpor v tom, že je nemohla zabít, když je zásadně do vozu nebere, zatrnulo mi nad realitou, že mohla zabít sebe. Nebo někoho jiného. Kvůli hloupému dětskému fórku.
   Já měla oči navrch hlavy, když poničili školní záchodky. Tedy poničili, oni je přímo zdemolovali. Jenže z komentářů, kterými nás častovali při vyšetřování, vyplynulo, že masakr školních toalet je jen špičkou ledovce.
  Poničené auto se snad už skoro rovná pokusu o atentát. O další jobovu zprávu bych snad už ani nestála.
"A co ta skupina v posledním ročníku?" Vyptávala se nová učitelka vyděšeně na prahu každého dne.
"Nic, zase chybí, proč se ptáte?" Zajímala se zvědavě ředitelka a nahlédla do svých výpisků z porad. O nějakých výchovných problémech v nich zjevně nic nestálo. Neshledávala tedy nejmenší důvod ke znepokojení. Ostatně jako vždy.
   Jak mohla pochopit trvalou šikanu mladé kantorky ze stran pubescentních opupínkovaných frajírků, když k ní se prevíti chovali naprosto normálně? Vysvětluji si to tak, že pobyt ve školní budově se podobá dobrodružné hře. A jen ti nejsilnější vydrží na další level. A nezasvěcení žasnou. Oprávněně.
Jim samotným je pravděpodobně jasné, že vina je na straně učitelů. Neumí dítě zaujmout a jaksi automaticky předpokládají, že děti budou z rodiny vychované k základní slušnosti. Ale nejsou.
   Před časem jsem se jednoho zdeptaného kolegy zeptala, jestli se někdy do školy vrátí. Odpověděl, že ani za nic. Není přeci sebevrah. Ani masochista.
Ovšem na veřejnosti se stále tvrdí, že učitel musí být milý. Můj psychiatr mi to také radí. Nejjistější je nasadit tupý úsměv a s ním přejít všechny dětské invektivy. Časem se to tak zafixuje, že považujete škleb ve své tváři za přirozeně přátelský úsměv.
A to je pak další problém. Někteří vás považují za nebezpečně vysmátou a určitě si myslí, že takhle pohodový člověk do školy nepatří. Prostě v Bohnicích skončíte tak jako tak:-)


Ale berme to tak, že je červen. V září to budeme vnímat jinak. (možná:-))

8 komentářů:

  1. Když mi naše milá neorganizovaná mládež z pomsty za to, že jsem je po opakovaném upozorňování na jejich nevhodné chování vykázala z budovy povolila matky na kole (neb v našem městě se do práce jezdí více na kolech než autem), suše jsem jim při našem další setkání oznámila, že další podobný incident bude řešit policie. Zopakovat to či pokusit se o jiný podobný další milý fór nebo pomstu se už neodvážili. Ne, nejsem milá ani oblíbená :-). Ale zatím jsem všechny levely jejich hry přežila.

    Pochopila jsem, a bylo to dost tvrdé pochopení, že oni berou to, že je k nim člověk milý a tolerantní jako slabost. A v jejich společnosti slabí nepřežívají... Tedy jsem se naučila k nim nebýt tolerantní. Kupodivu to funguje - znají pravidla a mají jasná a striktní pravidla, v případě potřeby jim je "omlátím o hlavu". Z mé strany neexistují ústupky - ale oni je také nedělají a nevypadají, že by něco takového vůbec chápali. Brblají, ale to je asi tak všechno, a fungují. (I když u mne je to trochu jiné, nejsme školské zařízení.)

    OdpovědětVymazat
  2. Jitko, máte to těžké a já všechny učitele obdivuji. Já bych na to nervy neměla...
    Ale i pro učitele platí, to co pro ostatní, odejít včas. Poznat tu chvíli, kdy už to není úsměv, ale škleb a odejít dělat něco jiného.Třeba jen na čas a pak se zase vrátit. Učit s radostí a s úsměvem na rtech celý profesní život, to by dokázal nejspíš jen svatý:-)
    Na základkách je to teď docela drsné, proto jsem ráda, že je Jára ve speciálce. Otázka je, jak to bude v budoucnu, protože se podepsala mezinárodní úmluva, podle které by neměly praktické a spec. školy existovat. Teď si představte, že takový vynervovaný učitel dostane do přeplněné třídy postižené dítě, v našem případě hyperaktivního autistu...

    OdpovědětVymazat
  3. Čím dál víc učitele obdivuju. A to jsem si kdysi přála učit. Děkuju osudu, že jsem přijímačky neudělala.

    Nedělají to z nich i rodiče? Částečně? Jinak je mi jasné, že v davu je síla (to si ještě ze sociologie pamatuju). Škoda, že rákoska se na ně použít nemůže.

    Margit: Nejste z Pardubic? Tady se jezdí hooodně na kole :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Nejsem učitelka - naštěstí :-)ale ve školství se pohybuji už roky.
    Když pominu kantory, kteří od začátku měli dělat něco jiného, tak musím konstatovat, že velká chyba je v rodině.
    Slyšel někdo z naší generace doma, že učitelka je k...? Pokud jsem měla nějaké výhrady k učitelům a ventilovala je doma, tak jsem dostala pěkně vynadáno /a tak to měla doma většina mých vrstevníků/. Mamka si sice myslela své, ale vždycky se za učitele postavila. Pokud měla opravdu špatný pocit z toho, co jsem ji řekla, tak si to šla vyříkat přímo s ním, ale mne do toho ani slovně netahala. Bohužel dnes je to ve většině rodin jinak ....když na mne můj syn v pondělí zkusil, že by nešel na odpoledku - tak jsem myslela, že vyskočím z kůže. Důvod? Nechce se mu, nemá prezentaci - dělá to tak většina. No má smůlu chlapeček, že má za mamku mne. Ani náhodou.
    V cizině mívají kantoři po určité době dlouhodobé volno k nabrání sil - u nás se bojí ředitel nechat učitele doma v době vedlejších prázdnin. Prý co by tomu řekli rodiče? Ať se rodiče zkusí postavit za katedru .... fakt kantorům dává na dny volna byť je půl hodinová povinná školení, jen aby museli do budovy ... fraška.
    Přeji všem učitelům spoustu sil do konce roku /ten je na nervy nejhorší/ a klidné prožití prázdnin.

    OdpovědětVymazat
  5. Také si myslím, že chyba je často na straně rodičů. :-(

    Učitel nejsem. Nebo možná poloviční - hlídat 3x týdně malé děti ve školičce a vést 2x týdně gymnastickou přípravku už něco málo z učitelství zahrnuje...

    Už teď je vidět - jaký rodič, takové dítě... A ono to tak je. Prostě děti mají ve svých rodičích vzor. A když jen slyší, že oni jsou dokonalí, nikdy za nic nemůžou a za vše jen může "kr..." učitelka, tak to pak snad ani jinak vypadat v těch třídách nemůže :-(.

    Sama na sobě už cítím, že se těším na prázdniny :-). A všechny učitelky si ty dva měsíce vážně zaslouží!!! A nikdo jim nemá co závidět!

    Také přeji klidné prázdniny a načerpání energie...

    OdpovědětVymazat
  6. no něco je špatně..nemůžu říct, že bych v té školce zaznamenala, že by děti byly extrémně horší...ale rodiče jsou, uvědomělí, znající práva, ale absolutně neslyší na povinnosti..tak tady to prostě začíná dle mého názoru

    Děti jsou chytré, ale nesamostatné, nemající hranice..a když se nenastaví v předškolním období, těžko se to pak ve školním dohání:-(

    OdpovědětVymazat
  7. Já bych tedy taky vinu viděla v těch rodičích. Sama jím jsem, tak vím, že dětičky jsou velmi bystré a mazané bytosti.
    Dneska obecně děti většinou nestrádají, všeho mají nabytek... jen možná takové lidské teplo jim chybí. Rodiče mají opravdu často pocit, že si mohou dělat, co chtějí a odmítají přijmout i obecně platná pravidla. Vidím to ráno ve školce: příchody jsou do 8:30 - nezájem- paní učitelka pak jde ještě 4 odemykat extra, protože ONI chodí až na devátou. Nestíhají... A to, že 5leté holčičky koukají s maminkami na "Růžovku", tak to mi bere dech. Na tu nekouká ani moje 13letá,poněvadž seriály typu 108.díl V.řady seriálu... považuji za přehlídku ztraceného času. To si můžeme v klidu číst, povídat- a nebo radši spát.
    Já už bych asi neměla odvahu jít se nechat zaměstnat do školy.

    OdpovědětVymazat
  8. Danialexi: Z Pardubic ne, těsně vedle ;-)

    Dva moji kamarádi jsou učitelé. Jeden na prvním stupni ZŠ na malém městě, druhý na integrované SŠ na větším městě... z toho, co sem tam vyprávějí mi běží mráz po zádech. Kamarádovi na SŠ, co učí informatiku a matiku bylo ředitelem jasně sděleno, že jestli se on rozloučí se studenty, kteří by si zasloužili propadnout a skutečně je propadnout nechá, škola se rozloučí s ním. (Dopadlo to tak, že třeťákům, co mají jako obor výpočetní techniku dává stejně těžké příklady, jako dával ještě před pár lety prvačkám na oboru ekonomie... aby vůbec z matematiky prolezli. Studenti informatiky myslí, že když jsou přeborníci v počítačových hrách, je to přesně to, co je předurčuje být odborníky na informatiku a nechápou, proč se po nich chtějí jiné věci a proč tedy dostávají špatné známky.) Na nespolupráci rodičů, či spíše už bojkot některých rodičů (jejich dítě je přece dokonalé a nemá žádné kázeňské ani studijní problémy, vše je vaše chyba, nezvládnutí, zasednutí si na dítě, nepochopení dítěte, přílišné nároky) si stěžují oba. A ředitelé je nepodrží, asi se bojí rozházet si to s rodiči nebo stůj co stůj chtějí škole zachovat žáky.

    OdpovědětVymazat