Proti proudu času

   V sobotu jsme se slovenskými přáteli opustili rozžhavenou metropoli. Vydali jsme se na český venkov po stopách naší dávné minulosti. V podstatě šlo o takový výlet proti proudu času. Drobet (respektive hodně) nám cestu zkomplikovaly zácpy a objížďky. V sobotu kolem poledne většinou problémy nečekám. Ovšem u Benešova byla kolona snad deset kilometrů. Značení samozřejmě žádné, tak jsme předpokládali nehodu. Nešlo o nehodu, šlo o práci. O práci, kterou samozřejmě v sobotu nikdo nevykonával a stejně tak se nikdo neobtěžoval to někde vyznačit. Moje chabá trpělivost zvládla tak kilometr. I tak to v tom horku byl úctyhodný výkon. Pak jsme to otočili a vnořili se do okolních polních cest. Díky středočeské polní rallye jsme tak najeli cca o padesát km víc, ale dojeli jsme relativně v pohodě. Setkání po letech bylo více než milé, pokud bych to chtěla vyjádřit emočně, s dovolením bych využila článku Vlaďky, protože to mám úplně stejně, jen s jinými lidmi.:-) A večerní cesta domů byla opět zkomplikovaná objížďkou. Tentokrát díky nehodě. Horko si prostě vybírá svou daň. Ale cesta do historie bývá provázená oklikami. Je to daň návratu. Ale stála za to:-)