pondělí 6. září 2010

Smrt přitahuje:-(

   Založila jsem si blog na prezentaci svých knih. Postupem času se z něho stalo i něco jiného, nicméně prvotní záměr zůstává. Hlavně proto jsem si sem také umístila počítadlo. Jednak to byl pro mě technický triumf, že jsem to dokázala sama, jednak jsem si (naivně) myslela, že tak budu vědět, kolik mohou mít moje knihy potencionálních čtenářů. Ovšem, jak už jsem zmínila, časem dostala zelenou moje grafomanie, blog už slouží i k jiným účelům, přesto mě návštěvnost vždycky zajímá. Jsem holt zvídavá. Někteří by sice řekli zvědavá, ale to už je jen hra se slovíčky:-) A tak mě návštěvnost začala zajímat statisticky, kdy je tu hodně lidí a kdy málo, jak začátkem léta sledovanost dramaticky klesla a tak podobně.....:-)
    A z toho mi vyplynulo poměrně zvláštní a smutné zjištění, že největší ( a to tak že úplně) návštěvnost jsem měla, když jsem psala o tragické autonehodě, při které zemřel mladý chlapec. Jako by to neštěstí bylo lákadlem na čtenáře. Už dávno samozřejmě vím, že skandál prodává. Pan nakladatel mi  léta tvrdí, že moje knihy se začnou ve velkém prodávat, až budu se studenty veřejně kouřit marihuanu nebo si s některým mladíčkem něco začnu. Divoký sex pod tabulí bude tou nejlepší reklamou pro moje rádoby seriozní knihy:-)Ale nechápu, jak je to s tou smrtí. Kde se tam najednou vzalo tolik čtenářů a kam pak zase zmizeli? Nemluvím o komentářích, těch ani moc nebylo, mluvím o prostém počtu přístupů. Je snad nějaký vyhledávač, který takové události cíleně vyhledává a pak dává echo? Nikdo přeci nemohl tušit co budu psát, a moji stálí čtenáři rozhodně nejsou vyznavači senzací. Vím, když čtu jiné blogy, že podobná situace se opakuje pravidelně. Jako by smrt či nějaká tragédie byla vždy spolehlivým lapačem blogočtenářů. Ale jak se to dozví a kde se berou? To jsou samozřejmě otázky jako plácnutí do vody, odpovědi nečekám, jen mě zaujalo, že když jsem napsala o tragicky zemřelém chlapci, naskočilo přes tisíc přístupů. Když filozoficky rozebírám prodej svých knih či situaci v českém školství, nezlomím stovku:-( Takže smrt asi blogu sluší. Ale je to smutná pravda. Jak lidsky tak i pro moje knížky:-(


12 komentářů:

  1. Milá Jitko, myslím, že je to typicky české! Tragická událost nebo něco s příchutí senzace, holt táhne!

    OdpovědětVymazat
  2. taky to nechápu..ale veselý to tedy není...

    OdpovědětVymazat
  3. Možná je láká, že prostřednictvím něštěstí někoho jiného si "prožíjí" něco, co se jim samotným nestalo. Tak nějak nanečisto trénují. Vídám to když dojde ke zranění nebo epileptickému záchvatu, to všichni zapoměnou pospíchat a udiveně stojí v kroužku, nic nedělají jen zírají jakoby nasávali informaci- tak takhle to vypadá. Ale to myslím není záležitost ryze česká. A vy Jitko z toho nebuďte smutná, statistika věda je a má tajné údaje

    OdpovědětVymazat
  4. Stejná zkušenost se statistikou, Jitko :-((

    OdpovědětVymazat
  5. pokud na to existuje nějaká studie, ráda si ji přečtu. Jde to mimo moje chápání.

    OdpovědětVymazat
  6. Mám pocit, že to není typicky české, ale typicky lidské.
    Občas si myslím, že lidé si v takových situacích sami sobě mohou říkat, že na tom nejsou tak špatně, že tohle se jim nestalo, že tohle se jich netýká a je nebolí, a tak je to přitahuje - neštěstí někoho jiného, nadšení z toho, že se nejedná o neštěstí vlastní.

    OdpovědětVymazat
  7. Stejně ale pořád nechápu,jak na to přijdou, že o tom píšu. To by sem museli nakouknout i jindy a to by počítadlo zachytilo. Prostě jak je nějaké drama, je tu plno přístupů- nemluvím o komentářích. Jindy nic a u článku o pohřbu plno lidí. Je to prostě trochu záhada.

    OdpovědětVymazat
  8. Já myslím, že když je to o nějaké veřejně známé a třeba i smutné události, že vyhledávač na článek odkazuje.Když je to tedy v názvu...

    OdpovědětVymazat
  9. Jooo smrt je tajemná. Bojíme se jí a přitahuje nás...a možná existuje něco jako tichá pošta mezi blogery..."Četlas už..." Jinak nevím.

    OdpovědětVymazat
  10. Jitko,Aya to vystihla.Myslím si totéž.

    OdpovědětVymazat
  11. Bojim se smrti,ale chtěl bych zažit jaky je to pocit přesně vtom zlomku sekundy mezi životem a smrtí

    OdpovědětVymazat
  12. Smrt a Boha nikdo nespatřil
    Problematika toho, co je to smrt, je stejná, jako problematika toho, co je to Bůh? Boha ani smrt nikdo nikdy nespatřil, ale přesto věříme tomu, že smrt i Bůh existuje. Bůh i smrt to je energie, která vše zde oživuje, a prostě někdy dojde k tomu, že už něco energie neoživuje, z nějakého důvodu, a my to nazýváme smrtí. Mnozí se zvědavě ptají, jestli smrtí vše končí, nebo jestli je zde peklo a ráj, nebo převtělení? Vnímáme svět z hlediska hodnot, a smrt hodnoty zničí, a my to berem jako zločin, jenže nemůžeme za tento zločin smrt nijak potrestat, a tak jí aspoň ze vzteku, znázorňujeme ošklivě jako kostru s kosou. Svět to ale nejsou hmotné hodnoty, svět to jsou jenom programy a informace, hmota je zde stavebním prvkem, který se použije na omezenou dobu, a potom se rozloží na prach, a znovu se použije jako stavební prvek. Vše zde stvořila energie, a energie to je napětí mezi kladem a záporem, čím větší napětí, tím více je i energie, to je logické, když je ve starém nebo nemocném člověku málo energie, tak umírá. Proč jsme tak lakomí, že děláme vše pro to, abychom zde žili co nejdéle, a bráníme se smrti ze všech sil? Příčinou jsou drogy, které s námi manipulují, a pokud zemřeme, tak drogy nebudou moci už s námi sobecky manipulovat, čím více jsme mocnější a bohatší, tím více vzdorujeme smrti, protože moc a bohatství, to je pro nás velmi silná droga, sebevrazi jsou bezmocní a chudí, bez silné drogy pro ně nemá zde život smysl, a tak život násilně ukončují.

    OdpovědětVymazat