pondělí 29. listopadu 2010

Maily

V poslední době si pohrávám s otázkou, jestli email považovat za přínos nebo za ztrátu. Ono je to totiž velmi sporné. Doba je rychlá a chcete-li držet krok, je to bezpochyby první alternativa. Vaše zpráva je v okamžiku u adresáta, netřeba běhat na poštu, vše se vyřídí bez zvednutí pozadí od stolu. Berete-li v úvahu, že vaše zprávy může číst kde kdo, dokonce je třeba ještě přeposílat na jiné adresy, bude to druhá možnost.
  Jistě k tomu lze přistupovat i jiným způsobem a posílat jen nic neříkající fráze a přeposílací maily, které vám slibují štěstí na sto let dopředu. Nejjistější by samozřejmě bylo přestat mailovat a vrátit se k psaným dopisům, jenže kdo na to má dneska čas, chuť a prostředky? Je tedy mail přínos nebo ztráta?
   Vůbec si tím nejsem jista. Mail samozřejmě využívám, a to tak že velmi. I v této mediální době, kdy tě velký bratr sleduje na každém kroku, se snažím ctít listovní tajemství a důvěrnost informací. Zjevně zastaralé a nemoderní:-(
  Dlouho jsem se domnívala, že lidi kolem sebe dobře znám, ovšem podlehla jsem klamnému dojmu, kdy podle sebe soudím jiné. Co nedělám já, nepředpokládám u jiných, což je samozřejmě fatální chyba.
Řeklo by se, že na stará kolena člověka už nemůže nic nového překvapit. Avšak chybami se jeden učí. I důvěrný a osobní dopis najednou může kolovat po síti a vůbec to není zásluhou nějakého hackera.
Zkrátka, člověk má pořád co nového objevovat, ale není to vždy příjemné. Jednu špatnou zkušenost absorbujete, vzápětí je tu druhá. V mém případě se mimo jiné ukazuje, že příliš lidem důvěřuji. Tedy důvěřuji jen blízkým lidem, ale o to horší je to prozření. V okamžiku, kdy se to dovídám, mám opakovaný pocit, že jsem z jiné planety, nebo přinejmenším z jiné zemské polokoule.
Nevím, jak je to možné, ale funguje to s určitou periodicitou. Chvíli jsem nevěděla, co s tím. Odmítnout techniku? Těžko. Doba si ji žádá a já osobně mám nové věci ráda.
Začala jsem tedy selektovat osobní vzkazy. A taky mě napadlo vrátit se k psané korespondenci. Došlo mi totiž, že dopis se hůře odklikává, než mail či sms. Jistě, zneužít se dá také, ale už je to obtížnější. Pak dobře uvážit, co píšu a komu píšu.
Jistě to bude zajímavý experiment. Ale vycházeje z prvotní premisy o tom, co je přínos a co ztráta, tak vzhledem k nabourané důvěře je to evidentní ztráta. Ovšem z pohledu dnešní doby, kdy důvěra se už dávno nenosí, je to svým způsobem velký zisk. Jak říkala už královna Alžběta v šestnáctém století: video et taceo. Docela nadčasové.
                                                           Jen se tím ještě umět řídit:-)



3 komentáře:

  1. Jojo, internet je pomocník, ale i mocná zbraň... obezřetnosti není nikdy dosti. Známe takové ptáčky... krásně zpívají, ale běda když zmizíš z doslechu, že? :-(
    A psané dopisy měly svoje kouzlo. Mám některé schované. Ráda jsem je psala a ještě radši dostávala :-) Osobní psaný dopis mi už nepřišel... ani nepamatuju :-( Chodí už jen ty protivné úřední.

    OdpovědětVymazat
  2. TAK JÁ TI NAPÍŠU, CHCEŠ?:-) POŠLI ADRESU..MAILEM:-)))

    OdpovědětVymazat
  3. I já moc ráda píšu dopisy...a učím to i holky...

    OdpovědětVymazat