Notorický útěkář

O vánočních svátcích vždycky Zachariáš uteče. Je to jeho jakási vánoční tradice. A přestože, poučeni léty minulými, ho hlídáme jako oko v hlavě, nesmí na krok, přesto si vždycky najde skulinku a zdrhne. I dnes tomu tak bylo. Stačila chvilka, než jsem vydolovala z kapsy vodítko, a byl fuč. Nastala klasická fáze hledání a nakonec se, jako vždy, vrátil sám. Naštěstí i on stárne a vrací se brzy. Když se kdysi ztratil na celý den, skoro jsem ho oplakala. Dnes přišel úplně z jiného směru, než kde byl spatřen naposledy.Výraz značně provinilý, krok nejistý, ví, že udělal něco, co nesmí. Tváří se jako neviňátko a koulí očima, jakože on za to opravdu nemůže. Já, jakožto vrchni rozmazlovatelka, mu samozřejmě všechno odpustím, a kázání, které dostává od ostatních,jde jedním jeho rozježeným uchem tam a druhým ven. V utíkání je prostě génius. Spokojeně si lebedí u topení a myslí si něco o své vánoční misi.  Asi tam někde má někoho, komu prostě každoročně musí popřát respektive poblafnout  k Vánocům nebo k Novému roku. Ovšem vánoční pohled by byl jistější:-)