sobota 15. ledna 2011

Testováno na lidech

  Potřebovala jsem na odběr krve. Včera. Po obědě jsem tam zaběhla s představou, že v pátek odpoledne nebude narváno. Nebylo. Hned jsem šla k odběru. A tam mladá sestřička, studentka, se starší kolegyní. Potřebovala si natrénovat vpichy. Vedle sedící pán se zuřivě bránil, že není žádný pokusný králík. Usedla jsem vedle něho a odhalila svoje žíly. No to je paráda, zajásala starší sestra a vzápětí nasadila tázavý výraz. "Myslíte, že by vám nevadil zákrok tady od sestřičky?" Dívenka, které se na hrudi skvělo výrazné STUDENTKA, se na mě nejistě zazubila svými rovnátky. Nu co, pomyslela jsem si. Na odběry jsem zvyklá a kde se má holka něco naučit. Sice jsem si neodpustila otázku, zda budu takový tester, což obě ženy přivedlo do mírných rozpaků. Tak už jsem radši mlčela a jen vřele souhlasila a chápavým úsměvem se snažila dívenku povzbudit. Aby nebyla nervózní. A taky, aby nám v tom zdravotnictví zůstala, když teď všichni odcházejí do Němec za lepším. A musela jsem ji pochválit, snažila se a podle rad zkušené dámy za zády to zvládla na jedničku. Zanechala mi sice modřinu, ale to se stává i zkušeným sestrám, dobře vím ze svého dárcovství. Tak jsem si ještě vyžádala náplast, na kterou dívka v návalu radosti z úspěšného zákroku pozapomněla a odešla si tisknout vpich do poloprázdné čekárny. Napadlo mě, že je to asi prokletí profese, učím, kudy chodím:-) . Nu, a když už jsem byla v nemocnici, zaběhla jsem ještě na transfuzní oddělení pro potvrzení, že jsem tam loni vskutku darovala krev. I tam bylo příjemné prázdno a zřejmě to vedlo k tomu, že sestřičku pohled do mých papírů inspiroval a pravila, že mám nárok na plaketu a že ji tudíž dostanu. Potěšeně jsem přikývla a očekávala nějaký papír, díky kterému si ji půjdu někam vyzvednout. Jaké bylo moje překvapení, když sestřička na okamžik odběhla, aby se vzápětí se zlatavou plaketou vrátila, s úsměvem mi ji předala a s gratulací požádala o podpis, že jsem ji převzala. Trochu jako v Jiříkově vidění jsem úkol splnila, plaketu převzala a opustila ordinaci nejen s potvrzením, ale i s plaketou v kapse. Blahé paměti si vybavuji tu bronzovou, kdy nás zvali na Magistrát, dali dva chlebíčky a plyšového medvídka (obzvlášť vhodný dárek pro dospělé a dospělejší jedince:-)) a slavnostně odekorovali bronzovou plaketou. Zlatá byla tedy výrazně méně slavnostnější, zato doprovázena překvapením a to je zase vítaná změna. Jiné zážitky ze včerejší návštěvy zdravotnických zařízení nemám, ale i tak to stálo za to. Prostě pátek trochu jinak:-)


5 komentářů:

  1. Gratuluju! Tohle mi přijde jako ušlechtilá činnost. Já bohužel nejsem vhodné médium :-(
    ... jen bych si představovala, že k té plaketě bude třeba nějaké pěkné balení vitaminů, nebo tak... aby nám jako dárce vzkvétal a dlouho vydržel...

    OdpovědětVymazat
  2. Gratuluji ke zlaté plaketě a k dárcovství krve. A díky za tu studentku. Já jsem se také jako "sestřička" kdysi učila na lidech. :-) Chudáci lidi. :-)

    OdpovědětVymazat
  3. zdravím ,když oni ne tak já virtuálně ale o to z větší ůctou posilám růži rudou jako krev a bílou ,jako čista mysl také jako zlato které máte v srdci!

    OdpovědětVymazat
  4. Paní Jituško!
    Zřejmě je to všude stejné. Taky jsem svoji bronzovou plaketu dostal slavnostně předánu v tehdy význačné městské restauraci za účasti zástupce města. Po "sametu" jsem si o stříbro musel při třiadvacátém odběru vyloženě říct a dopadl jako Vy - překvapeně. Sestra u stolečku totiž nezaváhala, sáhla do šuplete a s "Děkujeme" mi tu plaketu proti podpisu dala. Při zlatu už opět byla snaha o slavnostní atmosféru, dárci byli pozváni alespoň do nemocničního klubu. K plaketě jsem dostal jako věcnou odměnu poukázky v hodnotě 1000 Kč. Bohužel v té době už bezcenné, protože ten projekt týden před tím krachl a poukázky v restauracích a v obchodech nebrali. Teď se blížím k osmdesátému odběru a tak trochu se bojím toho, co mne zase potká. :)
    Ještěže to člověk nedělá prvoplánovitě pro to ocenění.

    OdpovědětVymazat
  5. No chtělo by to fakt nějakou větší slávu..tomu příspěvku mitilajsem se fakt od srdce zasmála..

    OdpovědětVymazat