Nesnáším tikot hodin

Přivádí mě k šílenství. Je to jedna z forem mé stále se rozvíjející alergie na zvuky a tak pravidelné tik tak, které mnozí ani nezaregistrují, mě dokáže úplně rozhodit. Doma také neexistuje jediný tikající aparátek (leda by nám tam někdo ukryl bombu, o které zatím nevíme:-). Když přijedu k rodičům, páčím tužkové baterie z jejich mnoha hodin a po mém odjezdu zůstává v každé místnosti jiný čas, podle toho, kdy jsem se před oním ciferníkem právě ocitla. Na jiných návštěvách se snažím sedět co nejdále od hodin a v případě, že jsem nucena zde přenocovat a nevyžádám si místnost bez hodin, jde bonton stranou a vypínám  hodiny i na návštěvě. S fóbiií se prostě nedá bojovat. Ale i přesto všechno jsem navštívila hodinovou výstavu. Zní to skoro jako hodinový hotel:-), ale tady šlo opravdu o umění. Na Staroměstské radnici se koná největší výstava hodinek v naší historii. Popudem bylo výročí vzniku pražského orloje, kterému je také věnována první část expozice. Další je zaměřena na české hodiny a třetí na šýcarské hodinky. A šlape úplně stejně jako nejmodernější švýcarské modely, tedy přesně a zajímavě. Navíc je na radnici krásné prostředí a turistický ruch přehluší kdejaký tikot. Je to prostě hezká hodinková chvilka:-)
Dokonce i pro lidi s idiosynkrazií - to je druh mojí fóbie, jak jsem se dočetla v moudrých knihách. Léky na to zatím neberu:-)