Barcelona

    Navštívila jsem ji kdysi v devadesátých letech, tedy dávno tomu. Sice dvakrát, ale to neznamená, že si něco pamatuji:-(. Nicméně zůstaly dojmy, které jsem si ráda oživila při vyprávění kolegyně, která se s manželem vypravila na víkend právě do Barcelony. Přivezla krásné fotky, tak jsem si znovu vybavila hlavní turistickou tepnu historického centra La Rambla, kde jsme se procházeli od pobřeží moře a obrovského Kolumbova sloupu. Líbily se mi obrázky staré čtvrti La Ciutat vella, samozřejmě si i vzpomněla na hlavní barcelonské náměstí Plaza de Catalunya. Pořád - či snad ještě víc než tehdy-, je to místo s neskutečnou hustotou kaváren a restaurací, místo, kde se mačká nejvíc turistů na metr čtvereční…prostě je místo, kde to žije v jakoukoli denní dobu. Ulice má fantastickou atmosféru a mezi korzujícími davy je opravdu vždy na co koukat. Na každém kroku pořád potkáváte různé pouliční umělce. Živé sochy v těch nejoriginálnějších kostýmech a pózách – klauny, zeleninového muže, muže s kolem na hlavě, havarovaného pilota či růžového pantera. Pouliční hudebníky,žongléry, hazardní hráče, breakdancové show. Mezi tím vším obchůdky se suvenýry, barevná květinářství a stánky s desítkami klecí s hlučnými papoušky. Tenkrát před lety mě to okouzlilo, dnes mi snad už stačí jen ty fotografie. Představa toho všudypřítomného hluku mě děsí už dopředu. Ale zase znovu vidět Gaudího Palau Güell, Plaça Reial či staré tržiště Mercat Boqueria…
Nu, ale pointa mého cestopisného sdělení je trošičku někde jinde. Jako doušku kolegyně s všeříkajícím úsměvem dodala, že s manželem samozřejmě museli i ke stadionu Barcelony, postát před tím chrámem vrcholového fotbalu. Je to jako u nás na Letné. Jakákoliv návštěva, která k nám dorazí, má touhu vidět stadion Sparty. A mohu připravit sebelákavější program v Praze, stejně je sparťanský stadion třešničkou na dortu. Samozřejmě vždycky podlehnu, dovedu je tam a postáváme před tím obrovským, zrezivělým monstrem, které mnozí povýšili takřka na svatostánek. Zatímco já se domnívám, že mnohem smysluplnější by bylo zdejší fotbalem zaplácnutý prostor využít třeba pro park, muži se hrdě nechávají fotit před prorezlou branou, děti nadšeně nakukují za olezlé mříže a z Prahy si odvážejí skutečně skvělý zážitek. Byli u sparťanského stadionu:-). Nu, jsou věci, které můj mozek v životě nedovede pochopit, a ani se o to nesnažím. Spíše se obávám zítřejšího nájezdu slávistů na Letnou. Nesnáším každý den, kdy se tu hraje fotbal. Ale když je derby, to se Letná mění v peklo v pravém slova významu. Je to takové putování Barbarů a Vandalů v praxiL