čtvrtek 12. května 2011

Nedělám!

   Přestaňte s tím věčným rozčilováním se, radí kantorům někteří laskaví psychiatři, kteří ještě myslí na duševní zdraví svých potencionálních klientů. Argumentují tím, že jsou prostě děti, které třeba úkol udělají vždycky, ale jsou tací, co ho neudělají nikdy, kdybychom se na hlavu postavili.
Na tom je kus pravdy. Rozčilovat se nad nesplněnými úkoly je pěkně frustrující, a patrně také přímá cesta do blázince. Možná by bylo víc spokojených dětí, kdyby učitelé pořád nekřičeli, že zase něco neudělaly.
Otázka je, jestli to platí jen ve školství. Není možné si nevšimnout, že zatímco někteří se snaží fungovat podle určitého řádu, druhým je to šumafuk. Je ovšem trochu rozdíl porušovat školní pravidla a například pravidla dopravní J Nicméně funguje to na stejném principu. Někteří je budou dodržovat vždycky, jiní nikdyL
    Dneska jsem se dočetla, že se chystá radikální zdražení jízdenek MHD. Tedy opět bič na slušné lidi, co si lístek zaplatí, zatímco jiní na to kašlou, a lístek je jim naprosto ukradený, za jakoukoliv cenu. Ten viditelně jetý muž, co proklimbá celou trasu čtrnáctky tam i zpátky, si prostě ten lístek nekoupí. A tak místo, aby se hledalo efektivní řešení, vytáhne se bič na ty slušné, ti si ho přeci vždycky koupí.
    A pokud ne, vymlátí se to z nich pokutami, protože co si kdo vezme na takovém lůzrovi, ten ať si klidně jezdí zadarmo.
    Někdy mě napadá, jestli by ty odpovědné „hlavy pomazané“také nepotřebovali svého psychiatra. Člověk by řekl, že jejich logika se vymyká zdravému rozumu, ale to zjevně nevadí.
   Vidím v tom určitou schizofrenii. Na jedné straně se tady hromadně rozkrádá, to nikdo neřeší. Na straně druhé, se tahají peníze z kapes daňových poplatníků, kterým nezbývá, než platit a platit. Ovšem je tu jedna varianta. Zařadit se do té druhé skupiny, těch nepřizpůsobivých, a bude lépe. I ve škole to tak je, když neudělá úkol, má víc volného času a je v pohodě. Ten učitelský jekot se chvíli vydržet dáJ
Takže dle rad našich psychiatrů, nerozčilovat se a v kliduJ
 A podle mé, jezdit načerno. Jako první krok k zachování duševního zdraví a přežití ve zdejší džungliJ

2 komentáře:

  1. Smutně pravdivé.
    A pokud by vůdcové obcí, měst, krajů a potažmo národa šli ke kontrole, tak by psychiatrové museli hodně posílit. Ale mám dojem, že by to bylo k ničemu.
    Ono známe "kde nic není, ani smrt nebere" lze upravit na "když v hlavě není, ani psychiatr nedodá". A že u nich v hlavě není dost často. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Já bych taky snad začala na černo,je to vrchol. a daň z bytu se mi od loňska zvedla o 100 procent..jsem z tohohle státu fakt znechucená poslední dobou..

    OdpovědětVymazat