Pražského povstání

Stanice metra svým názvem odkazuje k povstání na konci války, jehož výročí si dnes připomínáme. Mnozí o tom ovšem nemají ani páru, i plno mých studentů dnes vydechlo objevné aha, když jim došly určité souvislosti. Boj o rozhlas a jednotky Vlasovců jsou jim tak vzdálené, že jsem dnes místy měla pocit, že mluvím o pravěku. Ovšem co jsem se dozvědělaJ? ˇŽe jde o květinové povstání (květnové), dále, že se v Praze objevili pracovití extremisté- myšleno pravicovíJ, ovšem kde to vzali, bůh ví.  Zakončeno myšlenkou, že Vlasovci byli asi nějací kadeřníci nebo měli dlouhé vlasy J. Veselé věci se někdy našinec dozví. Děti to nemají nastavené tak, jako pan prezident, který se chlubí, že se pražského povstání aktivně účastnil. Ve čtyřech letech pomáhal stavět barikády, to je jistě reálná vzpomínka na rané dětstvíJ.
   Mě spíš dneska v různých odkazech zaujalo, kolik lidí během téhle závěrečné vzpoury  zahynulo. Podle statistik několik tisíc. A co víc, jde o nejvíc českých obětí v boji, kde skutečně Češi bojovali. A že my jsme moc nebojovali, je věc smutná a všeobecně známá.(Naskýtala by se tady příležitost k zamyšlení nad významem české armády, ale tím nehodlám kazit připomínku dávného povstáníJ.)
    Je ovšem docela smůla zemřít v posledních dnech války L
Občas se zájmem procházím Prahou a hledám stopy tohoto povstání. Objevila jsem fotku děla na Letné, které odstřelovalo Staroměstské náměstí. Skoro bych řekla, že tam nemůže dostřelit, ale to by tam asi jinak nestáloL
     A pomníčků a pamětních desek nacházím v Praze víc než dost, včetně vyhořelé radnice, kterou dodnes nikdo nedokázal opravit. Asi by to měli zkusit pracovití extremisté, těm by se to jistě podařiloJ.
    Je dobře, že alespoň tímto způsobem se na toto ojedinělé české vzepnutí  nezapomíná. A tak příští stanice Pražského povstáníJ