Život letí jako bláznivý, nic nového pod sluncem. Dny ubíhají, s všedními starostmi a radostmi. Pak se najednou nakumuluje tolik ingrediencí, že se podává hořkosladký koktejl, přichází zúčtování a všechny ty běžné problémy jsou rázem malicherné a o ničem. Když umře blízký člověk, každý z nás si tyto léty ověřené pravdy uvědomí zas a ostřeji. Všichni to víme, ale když to přijde, vždycky to bolí. Odešla mi teta, žena, kterou jsem měla ráda. Odešla brzy, ve věku, kdy se ještě umírat nemusí. Ale když přijde nemoc, člověk najednou nemůže nic. A nezbývá než si říkat, že jí je určitě dobře, už ji nic nebolí, netrápí. V těch nedávných smutných měsících, kdy zažívala hodně bolesti a málo radosti, jsem jen z povzdálí s nadějí sledovala její zápas s urputnou zubatou a jako všichni kolem jsem věřila, že zvítězí, že budeme svědky vítězství duše nad nemocným tělem. A i když se dalo z vývoje nemoci všechno očekávat, přesto mě to zaskočilo, velmi zaskočilo.
Smutek v duši zůstává.
Kamarádka dokázala v našem středním věku, při plném vytížení doma i s rodinou, vystudovat vysokou školu. A vzápětí se dozví, že tatínek umírá. Radost náhle zhořkla. Prostě hořkosladký koktejl, smutek v duši.
Když se to pak člověk dozví všechno v jeden den, napadají ho různé myšlenky. Ale i to je život. Jen přijmout to a vstřebat chvíli trvá. Není to snadné a je třeba si to odsmutnit. Ale smutek v duši bolí. A bere síluL
Smrt patří k životu. Člověk to ví, ale přesto je vždy nepřipraven, je těžké se smířit se ztrátou blízkého člověka.
OdpovědětVymazatVzpomínky nám pomohou. A dokud jsme my, žijí i oni s námi. Ale ten smutek se musí odežít.
Jitko...cítím s tvým smutkem, zas ho prozáří sluníčko,prostě je to tak v životě, nahoru a dolů:-(
OdpovědětVymazat