neděle 3. července 2011

Stávka vyšuměla

Zdá se, že mám týden dodatků, protože i dnešní příspěvek je dodatkem. Ke stávce, která na čas rozvířila veřejné mínění, ale k ničemu nevedla. Kromě klidu a ticha ve městěJ. Nemyslím si, že odboráři mají právo vést stávku a oni už další stávkou vyhrožují. J Ale něco by se tady stát mělo, jinak tady brzy vypukne peklo na zemi.  Jak je zdejším dobrým zvykem, stávka je už stará zpráva a nikoho nezajímá. Kalousek už nepíše infantilní básničky- vskutku originální reakce vyspělého pravicového politika – a v tichosti pokračují všechny ty hrůzy, které se na nás chystají a které nikdo s nikým neřeší, nevysvětluje, či jak je dneska módní, nekomunikuje. L
Kalousek naopak se sarkasmem sobě vlastní suše konstatuje, že si žijeme jako prasata v žitě a že nechápe, co tedy chceme. L
  Chceme zodpovědnou a rozumnou politiku, řekla bych já. Nikdo nic nevysvětluje, a jelikož mám zřejmě vysvětlování v krvi, potřebuji, aby někdo jasně a zodpovědně řekl, o co tady jde. Nabubřelí bossové odborů také nic nevysvětlili a stávka nakonec vypadala, jako že jde o platy tramvajáků, kteří mají naše rozhrkané soupravy řídit ještě v sedmdesáti letech. Nikde nepadlo jasné slovo o proinvestovaných penězích vlády, které zmizely v propadlišti dějin, a které se teď marně tahají z kapes daňových poplatníků. Nejsem ekonomický odborník, takže nemohu posoudit, zda to dělají dobře či ne, ale jelikož mi to nikdo nevysvětlil, čerpám informace jen z tisku a z vlastní ekonomické situace – podotýkám, že poctivě pracuji už takřka dvacet let a milióny nikde- a tak kritizuji to, co vidím. Zdravotní a důchodová reforma, zvyšování DPH na potraviny a knihy, vysoké výdaje za léky, drahá doprava a bydlení,  v kontrastu třeba s platem pana Fejka, který ve státním podniku České dráhy bral dvě stě padesát tisíc korun měsíčně, a když do toho rýpli, tak odešel s odstupným dva a půl milionu. A to je jen špička ledovce, v našich státních podnicích krytých vládou je podobných lukrativních platů jistě plno. A z druhé strany se z kapsy i těch nejchudších každý měsíc vytáhne stovka na povodně. Už od ledna. Myšlenka jistě chvályhodná, kdyby se ovšem ty peníze neztratily. Pro stovku jistě nikdo nezchudne, když ale platí každý z nás každý měsíc, nastřádá se pěkná částka. Jistě by povodněmi zdecimovaným krajům pomohla. Ovšem potíž je v tom, že nikdo neví, kde ty peníze jsou. Asi je to zase nějaký luxusní státní plat či zlatý padák.
   Ovšem nerozumím tomu ani z druhé strany. Nedávno jsem vedla takovou v podstatě nesmyslnou diskusi, protože jsem si všimla, že lidé sice nadávají, na obě strany, ale pak jdou a udělají, co se po nich chce, volí se pořád stejné strany. A když nastane čas na změnu, dopadne to stejně, jako v Praze, udělají si  co chtějí, bez ohledu na výsledky voleb. A všechny ty spory, kterými nás zahlcují, tak nakonec mohu jen zakrývat něco, o čem vláda nechce, aby lidi mluvili, tedy třeba to, jaký dopad na lidi ty jejich připravované reformy budou mít.  Je lehčí mluvit o blonďaté bestii, než racionálně vysvětlit, k čemu ty reformy povedou a jaký je jejich skutečný cíl. A to jsem zase oklikou u toho vysvětlování a toho se o prázdninách asi nedočkám. Nedočkám se ho ani jindy, ale jestli se bude pokračovat v tomto duchu, pak nás čeká pěkně horký podzimJ

1 komentář:

  1. Já se taky začínám bát, ač v tomhle směru jsem nikdy nebyola katastrofik...pracuju taky od 18...už jhoidně dlouho amilióny taky nemám...a začínám se ovšem bát, že přicházím do věku, kdy budu víc avíc nemocná....a netuším, zda bude léčba dostupná..o tom že to není sci fi, také média informují adalší adalší lahůdky....-((

    OdpovědětVymazat