čtvrtek 8. září 2011

Rodinný sjezd

   Jistě každý z nás dospěl (nebo dospěje) do stádia příbuzenských vztahů, kdy se celá rodina schází jenom na pohřbu. Je to zákonitý evoluční stupeň, se kterým je ale radno bojovat, protože velmi rychle může přijít schůzka, na které nebudeme aktivními účastníkyJ a pak už nic nestihneme. Nestihneme říct tetičce, že jsme odjakživa milovali její buchty, sestřenici, že sdílíme její humor či strýčkovi, že obdivujeme jeho šarm a eleganci. O rošťárnách spojených s bratranci ani nemluvěJ.
„Musí se s tím bojovat,“ myslí si někteří osvícení jedinci, a kdykoliv je to možné, vytvářejí protiakci.  A oslavy všeho druhu jsou samozřejmě vítanou příležitostí jak se vidět i jinak, než jen ve smutečním. Někteří pro to mají zvláštní nadání. Vykouzlí z normálních narozenin slavnost jako na zámku. Poté je rodinný sjezd opravdovou událostí. Když se všichni kolektivně divíme a obdivujeme prostor, výzdobu i občerstvení, dostaneme i přídavek. Vtipný a veselý program. Prostě se myslelo na všechno, nejen na tělo (výborné jídlo a pití), pohyb (tanec), ale i ducha- veselé hry a zábava. Už od soboty si říkám, že musím vystavit fotografie. Tuším ale, že to nebude jen tak, protože malý digitální aparát nemůže zachytit onu výbornou náladu a atmosféru, zvlášť tehdy, když fotograf, tedy já, je vskutku pouhý amatér. Nicméně pár momentek jsem zachytila, byť na výstavu to rozhodně nebude.
Bývaly také doby, kdy se příbuzní a známí scházeli na přástkách. Pozvat dnes někoho na přástky, zjevně zapochybuje o vašem zdravém rozumu.  Dneska se můžete scházet v různých netradičních prostorách, ale přástky nenajdete ani v adrenalinových zážitcích.   Podle mých zkušeností ale záleží nejvíc na atmosféře. Když ji cítíte, jde o velký zážitek, bez ohledu na to, kde sjezdJ probíhá. Samozřejmě, když je sladěno obé, je to zážitek na druhou. Už jsem zažila mnoho oslav a jako tomu ta bývá, ta poslední patří k nejhezčím. Jistě ji časem něco trumfne, ale zatím čerpám z tohoto posledního rodinného sjezdu. A fotky sem dávám tentokrát hezké, samý hezký bratránek:-)...



2 komentáře:

  1. Úpřimně závidím, stála bych o takový sjezd moc, jenže zčásti není už s kým a zbylá část rodiny pořádá jakési oslavné kroužky aby jim druhá neviděla.... do talíře ?

    OdpovědětVymazat
  2. Napsala jste to moc pěkně. My rodinné oslavy slavíme také ve velkém, zatím jsme měli štěstí, že oslav je mnohem víc než pohřbů. Ale nevím, jestli v tom budeme pokračovat, až rodiče nebudou...Jsme moc rozvětvená rodina, je problém se dohodnout na něčem konkrétním a takové fomální oslavy, co mají rádi rodiče, naše děti moc nemusí...

    OdpovědětVymazat