čtvrtek 29. prosince 2011

Trocha historie

......nikoho nezabijeJ, napadá mě jemná parafráze známého rčení při poslechu dnešní Kávy o čtvrté. Připomíná se sedmdesát let od zahájení akce Anthropoid.Leží mi v hlavě příští rok, kdy se bude připomínat sedmdesát let od atentátu, od vypálení Lidic a Ležáků, a nějak jsem pozapomněla, že akce začala už mezi svátky jednačtyřicátého roku. A dneska je ten den, kdy se výsadek uskutečnil. Počasí měli kluci tehdy mnohem horší než dnes, možná i proto také seskočili jinde, než se původně plánovalo. Ovšem počasí bylo tou nejmenší obtížností, do které se v noci před sedmdesáti lety vrhali. Věděli, do čeho jdou a před jejich odvahou klobouk dolů. Četla jsem – a není tomu dávno- zajímavou knihu - Dva proti říši, takže jsem si celou tu děsivou anabázi znovu pěkně oživila. Každý rok pravidelně chodíme s dětmi do kostela Cyrila a Metoděje v Resslově ulici, kde příběh Kubiše a Gabčíka končí, a rok co rok je to velmi emotivní a působivé. Dnes jsem si tedy s chutí vyslechla nové poznatky o tomto činu, v naší historii ojedinělém. Jediné, co mi trochu vadí, je ustálené úsloví, že atentát byl spáchán. Myslím, že atentát uskutečnili, provedli či splnili rozkaz, cokoli, co jen čeština nabízí, vyjma spáchánJ.Slovy z Vyššího principu lze totiž říci, že útok na zlosyna není ničím špatným a spojení spáchat něco mi pořád evokuje něco nedobrého. Pořád si tady stěžuji, jak jsme na tom v Česku špatně s morálkou a hrdinstvím, tak mě těší, že v historii lze najít okamžiky, na které můžeme být pyšníJ.Pravda, nevím, jak bych se na to dívala v době stanného práva, ten následný masakr byl děsivý, ale i pamětníci jsou na tento ojedinělý český čin poměrně hrdí. Kobylisy a celá oblast tehdejšího dramatu jsou mi nejen blízké, ale i známé, proto mě jednotlivé detaily hodně zajímají. I osudy jiných hrdinů, podle kterých máme na osmičce pojmenováno mnoho ulic, aniž by to mnohdy jejich obyvatelé věděli. Namátkou lze jmenovat Vosmíkových, Černého či Novákových, co jméno, to dramatický příběh. A sedmdesát let je pěkné výročí, zaslouží si připomenutí. Stejně, jako se bude připomínat sedmdesát let od vystěhování Neveklovska, tedy moje Odnikud nikamJ.
 Proto si myslím, že by bylo vhodné i toto výročí připomenout novou knihou. Doufám v niJ


2 komentáře:

  1. Ámen.
    To píši po přečtení textu vyfocené pamětní cedule.

    Že by první zmínka o připravované nové knize? Tak jen doufám, že bude akčnější, myšleno distribučně, než ona Třídní knížka. Ta stále není, nebo jsem prostě na ni neměl štěstí.

    OdpovědětVymazat
  2. Cítím stříbrný vítr,spisovatelské srdce dostalo impuls....neumím si ani představit,jak psát o této pro mě,děsivé a tragické události.Také co tento čin rozpoutal já to vidím na trilogii...Ještě vřelý dík za krásné přáničko,potěší to človíčka na duši....Mějte se blaze i když žijete v Praze...CHICHI....Dája

    OdpovědětVymazat