A pořád nejsme lepší než ten Švejk:-)

Ani Sedm minut v nebiJ nám nepomohlo vyhrát divadelní soutěž. L.  Již jedenáctý ročník soutěžní studentské přehlídky hravé soutěže Jsem lepší než Švejk opět proběhlo v Divadle Bez zábradlí, což je od manželů Heřmánkových opravdu hezký počin. Na celý den (vlastně na dva - ještě je třeba započítat generální zkoušku) zapůjčí své divadlo dětem. A to není vůbec nic jednoduchého, přes vznešené řeči o výchově mládeže, protože mládež, byť sem přijde její kultivovanější část, je bohužel odchovaná multikiny, a zanechává v hledišti takový nepořádek, že by jeden nevěřil. Jídlo a ostatní pochutiny, bez nich mladí nevydrží sedět a něco sledovat, se automaticky hází na zem. Takže tam působím nejen jako pedagogický doprovod, scénárista, režisér, ale i jako dozorce či uklízečka. Ovšem jsem neochotně svolná provozovat to jen nad svými svěřenci, nikoli nad nevychovanými exempláři z cizích škol. Stačí mi ty naše. A přestože se snažíme, ta atomová bomba nepořádku je takovou hrozbou, že letos uvaděčky přistoupily (a já je chápu) na vyhrožování. Koho uvidíme s jídlem, vyvedeme ho. Jinak to prostě nejde!Moderátoři průběžně vyzývali k úklidu, ale svoje výzvy opravdu museli opakovaně zdůrazňovat. Asi tak pětkrát, řekla bych. Nu, ani divadelně laděná mládež nemá v krvi ten fakt, že divadelní (i jiné) místo opouštím tak čisté, jak bylo při mém příchodu. Ono, co si budeme povídat, to nejde ani dospělým, tak co chtít od dětí, které jsou v podstatě opičky a kopírují zvyky předchozí generaceL.

   Nu, a nyní bych se zase měla vrátit k myšlence, že od manželů Heřmánkových jde o ušlechtilý počin. Paní Hana Heřmánková dokonce letos zasedla v porotě. Spolu s Michalem Vieweghem a Rudolfem Haškem, vnukem velkého spisovatele. Průběh podobný jako loni, snad jen úroveň kapku pokleslaL. Výsledky rovněž stejnéL. Studenti se dopředu sázeli, zda zase získá cenu gymnázium Nad Štolou, jelikož jako jeden z organizátorů má evidentně jednu cenu jistou. A nesekli se. Opět bodovali a opět za stejně trapné vystoupení. Nu, v uměleckém světě je to vždycky jen o známostech, škoda, že už se do toho zasvěcují už i děti. Ale nutno zase spravedlivě přiznat, že ti, co vyhráli (stejně jako loni gymnázium Sedlčany) byli dobří. Byť ne tak, jako loni, zdálo se mi to letos kapku odbyté. Jak jsem již řekla, úroveň jde dolů. A ještě jeden, takový osobní-až intimníJ poznatek mám. Hodně mladých herců se tam svlékalo. Je to asi trend doby, pronikl i sem. Svlékalo se tedy jen do půl tělaJ a já docela žasla. Chlapci hrdě vystavují svá těla, ale žádné pokoukání se nekonalo. Všechno se třese, žádný sval, žádné vyrýsované mladé tělo. Nechci si ani představit, co budou ukazovat za deset,dvacet let.  Nějaká kalokagathia se dneska zjevně nenosíL.
   Přehlídka tedy skončila vyhlášením vítězů, předáním cen (knihy od pana Viewegha a lístky do divadlaJ- sami posuďte, co asi na kterém místěJ ) a šlo se domů. Bylo to hezké, zpestření života, ale k férové soutěži má tato přehlídka bohužel daleko. Ale asi to zkusíme i za rok. Prostě ta prkna pro některé z nás opravdu znamenají svět.

Sedm minut v nebi se jmenovala naše hraJ, takže nehledejte v začátku textu žádný skrytý podtextJ

Členka poroty a zároveň majitelka divadla, paní Hana Heřmánková

Předávání ceny nejlepší herečkce. Šikovná holčička.

Vnuk Jaroslava Haška. Podoba naprosto zřejmá