Železná lady

S nedělí konečně přišel i čas pro kulturu a Oscarem oceněná Meryl Streep byla lákavá volba. Ne snad pro Oscara samotného, ale prostě jen proto, že Meryl máme rádi a její umění obdivujeme. Již několikrát jsme tady pěla chválu na  Bio Oko, a nelze než v ní pokračovat. Oscarové filmy i jiné lahůdky tady máme pěkně naservírované, rychle, včas a bez zbytečného humbuku. Tudíž jsme dnes vyrazili za Železnou lady. Pamatuji si na ni s dětství, kdy ji tehdejší Československá televize vysílala jako odstrašující příklad drsného kapitalismu. To ještě v době, kdy se netušilo, že i my budeme mít své ironmany (lady v české politice nemámeL,). I když u nás by přízvisko železný asi nesedělo, víc padnou termíny jako nekompetentní nebo zlodějský, to bude jednou trhákJ. I když film Král zlodějů už natočený byl, tak asi bude třeba hledat výstižnější název. Ovšem zpět k Železnélady.

Meryl skvělá, jako vždy. A film ostatně také, ač kritiky většinou hovoří o opaku. Nevím, co se tedy od filmu o Margaret očekávalo, jestli nějaký brilantní rozbor historie či války o Falklandy, netuším. Podobné studie čekám od dokumentů případně od Historie.csJ, ale hraný film, byť životopis, poskytuje jiný úhel pohledu. Jde, podle mého, o pohled na život jako takový, a ten mi Železná lady zprostředkovala. Určitě jde o film, který stojí za vidění. Třeba takový Artista, ten mě neláká vůbec. Ale to je už zase úplně jiná otázka.