Change money

Change money- v mém mládí věta, znamenající něco zakázaného ba až vzrušujícího, dnes běžná cedule takřka na každém druhém kroku. Ovšem okamžiky, kdy se v change money měním já, moc v oblibě nemám. V životě každé kantorky totiž pravidelně nastává okamžik, kdy musí vybírat nějaké peníze. K mnoha dalším přidruženým učitelským profesím, jako je kromě učení a vychovávání ještě něco jako  psycholog,strážník, soudce, uklízečka, zdravotnice, absolvent kurzu sebeobrany a mnoho dalších, přibývá role směnárníka a bankéře.  A jelikož neznám nic strašnějšího, než učitelku, která přijde na kulturní akci s potrhaným a umatlaným igelitovým pytlíkem vybraných dvoukorun, ty vysype před pokladní a spolu se snaží dopočítat výsledku tři tísíce dvě stě osmdesát šestJ, což je cena za celou akci (a že takových jeL), snažím se děti přesvědčit, že mi mají vybrané peníze odevzdávat v přijatelné podobě. Jinými slovy, že stovku nechci v korunách, ba ni v pětikorunách, ale maximálně jako dvě padesátikorunyJ. Je to ovšem trochu sysifovská snaha, byť svoje vlastní studenty už mám po mnoha letech trochu zpracované k obrazu svému. Přesto i tak se mi čas od času peněženka, posléze i kapsy, přeplní drobnými, které je nutné scelit. Konec roku je na podobné příležitosti obzvláště plodný.  Vybírá se na kde co, na výlety, na fotky, na kulturní akce, na zničené lavice, na učebnice či na psychiatrickou léčbu zdeptané kantorkyJ.Vyjma poslední, rádoby vtipné poznámky, na vše ostatní většinou peníze vybírá třídní učitel, tedy já. Ač se snažím a vysvětluji, kudy chodím, hromadě drobných se stejně neubráním. Nastává tedy problém, jak je scelit. Nejvíc ochotní jsou Vietnamci v naší večerce. Ovšem nechci je zatížit tisíci drobnými korunami, tudíž to zkouším i jinde.  Je to většinou o lidech, jako ostatně všechno. Někdo vám vyhoví, někdo na vás takřka poštve psy. Poměrně úspěšná bývám v Levných knihách, kde kupodivu nejvíc stojí o koruny, naprosto jsem pohořela v Bille, kde mi nesměnili pět dvoustovek za tisícovku. Prý nesmíL!! Zajímavé, že v jiné Bille směliJ, nebo byli jen ochotní, nevím. Co vím je, že chodit s kapsami plnými drobných, není nic moc příjemné. Bez ohledu na to, že jsou to také peníze.  Sama bych si nikdy nedovolila dát někomu stovku v korunách, ovšem ve škole si mnozí dovolí věci. A tak vysvětluji, vracím, neberu, ale nakonec je to stejně na mně. Pokud nechci být kantorka, která z umaštěného igeliťáku sype drobné před další výběrčí, musím si poradit sama a scelit vybrané drobné. A Bille na Letné vám nevyhoví, to již mám vyzkoušené. Tak se snažím jinde. Po malých částkách, protože chtít po někom tisícovku za samé dvoukoruny, tolik odvahy nemám. Tou disponují jen děti školou povinné. Či jejich rodiče, kteří v této podobě peníze do školy posílají, neb děti jsou u nás stále ještě výdělečně neaktivní. Pro ty, co chtějí oponovat bankou,mohu konstatovat,že banka o to také moc nestojí, ale vyhoví, samozřejmě. Poplatek ovšem platím já, ze svého.

Prostě change money se vrací. Měním ještě nyní, o prázdninách...J.