Šumava

První prázdninový týden byl zasvěcen putování po šumavských hvozdech. Léta jsme jezdili na Modravu, letos jsme zakotvili v Borové Ladě. A udělali jsme moc dobře, jelikož tady bylo ticho, klid a pohoda. Modrava, kam jsme samozřejmě zavítali na výlet, byla plná stavebního ruchu a turistů tady bylo tolik, že mohla směle konkurovat Václaváku. I přes Borovou Ladu jezdily kolony cyklistů, ti jsou totiž na Šumavě všudypřítomní, ale nehromadili se zde, nýbrž pokračovali dál. Naštěstí. Pravdou je, že k cyklistům na silnici mám poměrně nevyhraněný vztah. Chápu, že se nějak přemisťovat musí, ale když vidím, jak se sebejistě roztahují po celé silnici, jak nechávají své děti motat se mezi proudem vozidel, mnozí se motajíce rovněž, zdá se mi, že horská cykloturistika přesáhla snesitelnou mez. Nicméně při pěší turistice se lze celkem úspěšně těmto nástrahám vyhnout a putovat po klidných stezkách, kde moc lidí nepotkáte. Zato vidíte stromy zničené všudypřítomným kůrovcem a výhružné nápisy, které mají odradit aktivisty od jejich rádoby ekologických snah. Na zničené lesy vskutku není hezký pohled, ale zase jsou místa, která pohladí oko i duši. Šumava je prostě srdeční záležitost. A Borová Lada krásné a tiché místo na zemiJ

                                                Stromy jsou mnohde opravdu zničené

                                            Místní nemají aktivisty vůbec v oblibě

                                                    Suché stromy lze najít takřka všude

Ale někde je krajina pořád hezky šumavská 

 

                                        Některé nápisy mě doopravdy zaujaly

                                      Někdy se zdá, že Boubín už dávno není ojedinělý

Ale ve finále je Šumava prostě krásná