Vlídná tvář

Nechci být jen neustálý kritik, ale třeba situace v Praze mě k tomu přímo vyzývá. Při toulkách letní Prahou mě totiž napadá, jak se město chová k turistům. A docela pochybuji, že jim nabízí svou vlídnou tvář. Všude se totiž kope a bourá, takže město se místy podobá válečné zóně. Letenské náměstí, kde je po třetí za sebou rozkopané stejné místo s uzavřeným Letenským tunelem jako třešničkou na dortu, se jí podobá zcela určitě. Ač Letná rozhodně není turistickým cílem, i zde často potkávám zmatené cizince, kteří neví, kudy kam. Nic nejezdí ani nefunguje tak, jak inzerují turistické průvodce. Sama jsem nedávno poznala na vlastní kůži, sedíce v odkloněné desítce, že třeba tramvaje jezdí naprosto odlišnými směry, než hlásá jízdní řád. Je to trochu dobrodružství, sednete a nevíte, kam dojedete. My domorodci se sice nějak dostaneme na místo určení, ale orientovat se s pomocí cizího jazyka rozhodně není jednoduché. Změny totiž často nejsou vyznačeny ani česky, natož anglicky, o jiných jazycích nemluvě. Kulisa všudypřítomného hluku, prachu, bourání a objížděk je již několik let typickou atrakcí letní Prahy. Chápu, že někdy se to udělat musí, nechápu, když se jedno místo bourá pravidelně každým rokem. Chápu, že oprav je třeba, nechápu, když se vlečou nekonečně dlouho. A nedostatek informací ohledně změn nechápu už vůbec. Při prázdninovém putování cizími městy se s takovou nevlídností vůči turistům nesetkávám, žádné město není tak pravidelně rozkopáváno jako centrum Prahy. A tak si říkám, kde je ta vlídná tvář vůči turistům, když už místní trápí neschopnost koordinace veřejných prací celý rok. A pak nemá být jeden jen neustálým kritikemL?