Branky,body, sekundy - nebo vteřiny?

Olympijské zápolení mě vtáhlo i z jiného úhlu pohledu než jen z branek, bodů a vteřin (respektive setin vteřin, což si nějak nedovedu představit:-),ale je to tak). Už při úvodním defilé mě zaujala existence států, o nichž jsem dosud neměla ani tušení. Což sice svědčí o mé trestuhodné nevzdělanosti v zeměpise, ale trochu mě utěšuje vědomí, že jsem nebyla jediná. O schopnosti dešifrovat jejich vlajky už ani nemluvím. Ostatně, mnohdy mi dělá problém rozeznat vlajky chronicky známých států, takže ani vexilologie zjevně není mojí nejsilnější zbraní. Ale zase mě baví poznávat nové, takže se tady vlastně naplňuje starý antický ideál, což je zase prvek z historie neboli dějepisu. Tím se oslím můstkem dostávám k další zajímavosti (tedy samozřejmě jen z mého úhlu pohledu:-)).
 Již zmiňovaný zeměpis či dějepis jsou nejen oblíbené školní předměty:-), ale i názvy ještě z dob obrozenců. Dnes už jsou běžnější termíny geografie či historie, podobně je tomu i ve sportu- a to nemluvím o tom, že jsem třeba netušila, co je to trap (pak jsem zjistila, že střelba na holuby:-)- pod tím už si něco umím představit,i když se to tak nejmenuje a střelci by mě asi hnali). Můj dědeček byl třeba výborný košíkář, ovšem v tělocvičně nikdy nebyl. Skvěle pletl košíky:-). Košíková se nicméně za mého dětství hrála, stejně jako odbíjená či kopaná. Současné názvy jsou dnes už jen převážně anglického původu, přičemž si troufám tvrdit, že pod odbíjenou si minimálně mladá generace už nic nepředstaví:-) - to není výtka, jen sportovní zamyšlení nad plynoucím časem. Zajímavé zase je, že se u nás nehraje handball:-). Možná i nám starším by se hůř vybavovalo třeba označení rohovník, kdopak to asi je? Stejně tak by můj dědeček košíkář rozhodně nevěděl, jak se hraje florbal:-), jako já nevím, co je keirin?
Některé sporty nenutí k lingvistickým hrátkám, jsou naprosto jasně dané, ale zase je sleduji s ústy mírně pootevřenými, neb nechápu, jak to někdo může dokázat. Konkrétně zírám na gymnastiku, třeba muži na kruzích se podle mě vymykají všem přírodním zákonitostem. Stejně tak nechápu salta na kladině, na kterou jsem se v hodinách tělocviku sotva vyšplhala a pak jsem měla závrať, jak se mi zdála vysoká. A dělat na ní salta?! Nebo synchronizované plavání? Ony vážně cvičí i pod vodou:-)!!

A ještě navíc se pořád usmívají a neroztečou se jim šminky:-). Trochu mě irituje, že do téže vody plavci močí:-(, ale sázím víc na snahu po novinářské senzaci než na to, že se jedná o olympijskou realitu. Nicméně i to se řeší v dnešním Londýně:-). Je to prostě olympijský maraton, ve kterém se dá objevit plno zajímavostí, příběhů či věcí nám, gaučistům, naprosto nepochopitelných.

A obdivuhodných, samozřejmě.
 A když jsem začínala jazykozpytně, tak sledovat se dá v rozhlase či v rádiu, zatímco vidět jenom v televizi, nikoli v rozvidu:-).
                Ač dnes většina ji už nejčastěji sjíždí na netu:-)