Co je vám, doktore?

 Letní toulky se Zachariášem nás zavádějí do obvyklých míst v neobvyklých časech. A tak se mohlo stát, že jsem vypozorovala cesty mladého pana doktora, zubaře, který má vedle v ulici novou praxi.

A zjevně také plno energie a ideálů, protože rozdává úsměvy na všechny strany.  Jsem ale zvědavá, jak dlouho mu to vydrží. Ne snad, že by to tak nemělo být, ale (byť jsem jen pozorovatel), zdá se mi, že si chudák trochu naběhl, a přísloví, podej prst a lapnu celou ruku, se u něho realizuje v plné parádě. Jeho pacientky (jistě hraje roli i jeho velmi milý exteriérJ) ho totiž doslova pronásledují. Takže jsme se Zachariášem svědky doslova hereckých etud:

 „Pane doktore, jak se máte? Ježíši, vy máte ale krásné miminko. Ten zub už mě nebolí. Mohu zítra přijít? Vy máte ale zlaté ruce, pane doktore!“  

Jako z českého komediálního filmu. Nejvíc mě ale dostala dáma, poněkud v letech i při těle, která mladého zubaře přepadla se slovy, ať se podívá na ty nové zuby, jak pevně drží! Otevřela ústa

a donutila mladého dentistu, aby jí cestou po Letné kontroloval její nový, patrně falešný, ale skvělý, chrup!“
 A pan doktor poslechl!  Jsem zvědavá, co nám ještě letní procházky ukážou. Jen škoda, že v září se náš časový harmonogram zase rozhodí, takže další on - line dentistické příhody mi zůstanou utajeny. Leda, že bych se k němu přihlásila také …JJJ. Pak bych mohla mít prohlídky na ulici.
 Podobně, jako když mě, blahé paměti na vysoké škole, „přepadl“ profesor dějin pravěku ve vlaku se slovy:
„ Jsem rád, že vás vidím, rovnou vás vyzkouším a zítra už na zkoušku nemusíte!“
 No, prvně a naposledy jsem byla zkoušena ve vagonu za jízdy, vykulená jak sůva z nudlí, ale zkoušku jsem udělala. 
 A ještě jsem to svým studentům neudělala, a že je občas v metru či v tramvaji potkám. Nu, pan doktor z naší ulice mě vlastně inspiroval, září je na dohled a zjevně se na ulici dá dělat věcí….J