Darda

Na dnešní neděli připadla Darda. Ne snad, že by se něco tak závažného přihodilo (díky bohu), naopak. Darda je kniha. Avizovaná jako pokračování Hrdého Budžese (ten mě bavil) a Oněgin byl Rusák (ten už méně). Je tedy jasné, že jde o autorku Irenu Douskovou. Její Darda je samozřejmě vícevýznamová, nejde jen o dardu v podobě zprávy o rakovině, ale Darda je i její manžel, který ji v podstatě hned v úvodu opouští, což hrdinku ( z mně nepochopitelného důvodu) trápí a mrzí. Z toho, jak byl Jindřich Darda vykreslen, bych spíš pochopila, že se bude radovat, že ji taková nepovedená varianta mužského exempláře přestane komplikovat život, ale zde je to vnímáno z jiného úhlu pohledu. Kniha je stále vedená jako humorná, byť řeší závažné problémy onemocnění rakovinou a boj o přežití, je jistě hodně sebereflexní, ale nečetlo se mi to dobře. Proč, těžko říct, neumím to přesně definovat. Chvíli mě to bavilo a chvíli zase ne, musela jsem přeskakovat a to mi vždycky trochu vadí. Možná jsem po ní nesáhla ve správný čas a její okamžiky ještě přijdou. Každopádně Darda nebyla taková darda, jak bych očekávala, byť jsem ráda, že jsem ji přečetla. Uvidíme, třeba se k ní někdy vrátím...