Grilovací pes

Zachariáš se vyznačuje několika specifickými vlastnostmi. Na rozdíl od většiny psů nejí piškoty a je schopen pohrdnout i čerstvou šunkou. Nesnáší koupání a jeho pravidelná očista je vždy spojena s drobnými násilnostmi a tím, že s jedincem, který ho vykoupal, minimálně půl dne nemluví, respektive se mu vyhýbá. Co naopak miluje, je grilování. Vždycky neomylně pozná, kdy se k oblíbené letní kratochvíli schyluje a od toho okamžiku s ním není k vydržení. Radostně pobíhá kolem (to se vydržet dá) a k tomu divoce a hlavně hlasitě štěká (to už se moc vydržet nedá). Uklidní se teprve, když všichni spočineme kolem grilu a napjatě očekává, zda na něho zbude také kousek nějaké nezdravé grilované dobrůtky. Jelikož většinou grilujeme na venkově, neb v Praze na balkóně se podobné aktivity moc provozovat nedají, přibývá mu k tomu ještě jedna povinnost. A tou je, zajistit si teritorium. A překvapivě mu to jde dost dobře. Tak zatímco na venkovském dvorku většinou vládne respektu hodný vlčák, při grilování tomu tak není. Malý křikloun ho drze vystrnadí pryč a vlčák kupodivu poslechne. Asi nemá nervy poslouchat ten uši drásající štěkot. Spořádaně se tedy odklidí pryč, a Zachariáš vítězoslavně ovládne grilovací prostor. A běda tomu, kdo by ho chtěl nějak narušit. Tady prostě vládnu já, říká ten miniaturní křikloun. A všichni kolem mu na to skáčou. Je to prostě takový malý psí Napoleon se slabostí pro grilováníJ