čtvrtek 30. srpna 2012

Za volantem

Jedu si takhle rozpálenou letní Prahou, když tu najednou za mnou děsivé troubení. Samozřejmě se leknu, neb si všechny tyto hlasité projevy tolerance laskavých pražských řidičů většinou vztahuji na sebe, a koukám, kde jsem komu zabránila v rychlé jízdě. Nešlo o mě. Uf. Ve vedlejším pruhu se řítila dvě vozidla, jedno velké terénní, druhé menší, viditelně i méně luxusní. Jedu dál, teréňák přede mnou ovšem prudce brzdí, blokuje celou silnici, auto za ním tudíž staví také. Naštěstí provoz je prázdninově ospalý, takže nikdo nenarazil ani do nás, co jsme překvapeně museli zpomalit a posléze zastavit také. Pomalu je objíždím, díky své klimatizaci v podobě staženého okýnkaJ ovšem slyším hrozivý proud divokých nadávek. Z luxusního bouráku skáče tmavší muž a řve na toho druhého, že mu tedy překážet nebude. Druhý se brání, verbálně, žádá, ať mu chlápek nenadává. Ten mu buší pěstí do vozu, vytahuje ho z auta, což už sleduji ve zpětném zrcátku na semaforu. Asi bych měla zavolat Policii, sahám po telefonu, když tu vidím, jak se jiný, zjevně statečnější řidič než já, u vozidel zastavil a jal se dramatickou situaci řešit. Moc toho nevyřešil, neb agresor skočil do svého teréňáku a rychlostí, která ani vzdáleně nepřipomínala povolených padesát, okamžitě zmizel. Co bylo dál, nevím, naskočila zelená. Docela rozklepaná jsem dojela do práce s nevyvratitelnou jistotou, že naše silnice jsou opravdu džungle. A stresu z běsného troubení se asi hned tak nezbavím, dnešek ho tedy náležitě přiživil, a to jsem ani nebyla hlavním aktérem dramatu. Jeden aby i na Prosek jezdil ozbrojenýL

1 komentář:

  1. Taky nemám rád troubení. Zvláště, když se dívám, kde jsem co komu a ono se line z rádia v podobě reklamy.
    Agresivita některých řidičů opravdu stoupá. Ono rčení o tom, že za volantem se pozná, jaký jsi člověk, nám do žil moc optimismu o stavu společnosti asi nepřidá.

    Nebudete učit v 1A? Mně to teď nabídl antispamový robot :)

    OdpovědětVymazat