úterý 4. září 2012

Škola jedině od osmi

Jestli něco těžko snáším, pak je to ranní vstávání. Když zvuk budíku násilně přeruší spánek a je jasné, že je třeba vstát, tak nemám radost ze životaL. Když mi pak někdo tvrdí, že po ránu je svět nejkrásnější, riskuje, že se přinejmenším názorově utkáme.  Jestliže mám podávat nějaký pracovní výkon, měla bych být probuzená. Doopravdy. Kdysi jsem začínala s pracovním procesem v sedm hodin ráno, tedy dle mého vnímání času v noci, a vlastně jsem asi ani moc nepracovala, protože jsem de facto ještě spala.
   Zařídit si pracovní dobu alespoň od devíti není úplně snadné. Ve školství se to někdy povede, ale není to rozhodně zlaté pravidlo. Spíš naopak. Pár paradoxů mě ale v této souvislosti i trochu zarazilo. V první řadě neochota studentů, začínat školu později.  Jsme v tomto směru poměrně flexibilní a čas od času nabízíme možnost dětem si o podobných věcech takřka rozhodnout. A školní referendum vždycky pozdější začátek výuky radikálně zazdí. Důvod je z jejich úhlu pohledu takřka nerozbitný, čím dřív odpoledne ze školy vypadnu, tím lípJ! A klidně od sedmi, to jim nevadí. Mně to tedy vadí, byť s jejich odpoledním důvodem docela souzním.  Ale ta ránaJ! Možná je to tím, že na rozdíl od studentů nemohu pravidelně zaspávat a přicházet na onu kýženou devátou s omluvenkou v kapse.
  Popravdě řečeno, v zimním období, kdy jste v práci od tmy do tmy, je to hodně depresivní, v tomto směru si zatím docela užíváme, ale brzy bude hůř. A nejen ve vstáváníL! Když tak z povzdálí sleduji, jak se ve virtuálním prostoru vede spor o délku přestávek a začátek výuky, až to vypadá, že tím hlavním, kdo trvá na zvonění v osm hodin, jsou zkostnatělí učitelé, říkám si, jestli by se média,potažmo ministerstvo, neměla věnovat něčemu smysluplnějšímu. Měla. Samozřejmě. Žel, nemohu si vzpomenout, kdy něco takového proběhlo. Jeden prostě nechápe, jak vůbec může české školství fungovat,když má takové fatální problémy, jak délku přestávek nebo začátek vyučování.
Stát chvíli před tabulí jistě by pochopil snáz. Ne, nechci zde dělat nábor na nové kantory. Jen se tak trochu zamyslet nad mediálním obrazem české školyJ. Mě trochu rozlaďuje, ale to je možná tím permanentním nevyspánímJ.
Školství je zjevně třeba opustit a sledovat zpovzdálí, jen tak se člověk zbaví všech těch fobií se školou spojených. Nebo učit jen odpoledneJ. Ale trvalo mi, než mi to došlo …

3 komentáře:

  1. Osamá je tak akorát... dřív rozhodně ne! to mám taky ještě noc, mívám totiž dooost dlouhé večery :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Jestli ta vstřícnost a demokracie není někdy ke škodě. Ono to referendum nemusí vždy rozhodnout správně, neb i ta masa se může kolektivně mýlit proti názoru jednotlivců. Jako před lety v onom tunelu v Rakousku či Švýcarsku, kde chytnul vagon. Pár lidí šlo dolu proti ohni, proběhli jím a zachránili se. Většina se rozhodla utíkat nahoru před ohněm a zahynula. Dým a žár měly v onom "komíně" větší účinek než plameny.
    Možná by chtělo autoritativně nařídit začátek školy od devíti na zkoušku na jedno čtvrtletí, pololetí a pak by se vidělo, jestli to vyhovuje nebo ne.
    Hmm, ale to by se škola chovala zrovna jako to ministerstvo - uděláme změnu a buď to vyjde nebo ne. Tak nevím. :)

    OdpovědětVymazat
  3. To je strašné, ty učitelky, tolik prázdnin mají během roku a ještě se jim nechce vstávat během těch pár dní, co do školy musí.....:-))))))

    OdpovědětVymazat