čtvrtek 25. října 2012

Mše svatá

Včerejší datum v sobě nese několik zajímavých výročí. Jedno z nich připomínala předvčerejší mše v katedrále, kde se zapalovaly svíčky za zabité v Mauthausenu, kteří byli před sedmdesáti lety tajně popraveni v rámci pomsty za atentát na Hendricha. Celou mši celebroval arcibiskup Duka, což je sám o sobě zážitek, ale hlavní myšlenka samozřejmě mířila k oněm zemřelým a jejich potomkům a pozůstalým, kteří na slavnostní připomínkovou zádušní mši přijeli. Hořelo tady tedy 294 svíček. 
Prostředí katedrály, podzimní počasí, mlhavý podvečer, to vše vytvářelo takřka magickou atmosféru. Celá pietní akce mě zaujala krom výše napsaného i proto, že tématu se budeme věnovat v našich čtvrtých Hovorech H, tudíž koho dějiny naší země v tomto období zajímají, ten je na našem povídání srdečně vítán!!!!

   Nu, a když už jsme začala zmínkou o několika výročích, tak mi nedá připomenout, že na tento den připadá také konec třicetileté války, tedy vestfálský mír, i úmrtí Tycha de Brahe. Ten je vytrvale spojován s historkou, že mu praskl močový měchýř, neb nechtěl ze společenských důvodů opustit místnost dřív, než vstane císař J. Jistě dramatická historka, která dodává pikantnosti při vyprávění pražských průvodců, ovšem pravda to není. Ale co je v historii pravda a co ne? J Nad tím se dnes zamýšlet nehodlám, byť Tycho de Brahe k tomu přímo svádí (mě tedy určitěJ). Ale nechám to na jindy, dnes jenom připomenu, že pohřben je v mém oblíbeném kostele Panny Marie před Týnem a čas od času je vyzvedávám a zkoumán, aby se zjistilo, jak to s jeho úmrtím vlastně bylo. Moc  klidu si tedy  neužije. 
Takže si počkejme a dozvíme se plno dalších variant jeho úmrtí. Poslední je, tuším, domněnka o otravě. I když nevím, zda ten močový měchýř jako zajímavost nějaká věda překonáJ.

   Nu, a jelikož končit se má „optimisticky“J, posledním výročím, které připadá na včerejší datum, je krach na newyorské burze, tedy start velké hospodářské krizeL. K čemu nás dovedla, vímeL. Jelikož nechci sýčkovat svým oblíbeným, že historie se opakuje, skončím opravdu optimisticky. Jako děti jsme dnešek vnímaly jako předzvěst VánocJ. Snad proto, že budou přesně za dva měsíce, možná proto, že bratr měl narozeniny, možná jen proto, že tehdy jsme se na toho Ježíška fakt těšily. Nu, co všechno se neschovává 
jednom, čtyřiadvacátém, říjnovém dni.  A úplně nejvíc je na něm nejlepší, že začínají podzimní prázdninyJ
  



                                

1 komentář:

  1. Blahopřání bratrovi a už skutečně za dva měsíce?
    To už abych začal koukat po výlohách. :)

    Tak to vidíte. Vyjmenujete tady tolik výročí a stejně člověka, tedy mne, napadne ten "konzum". :)

    OdpovědětVymazat