Rudá osmička

Praha bývala základnou modré strany, což se v současnosti zdá být už jen kapitolou v učebnicích historie.  A historie se, jak známo, opakuje, tak i Praze se nám vracejí soudruzi na vedoucí posty. Ne tedy, že by tam mnohdy dosud nebyli, ale maskovali se jinými barvami. Nyní vyrážejí do boje ve své tradiční rudé. Málem nám zrudla i Praha 8. Soudruhu Dolejšovi nešlo uniknout, děti mi často vyprávěly, jak je odchytával na stanicích metra či na náměstích, děkoval jim za hlasy (to tedy těm dospělým), dával lízátka (to těm nezletilým) a všem dohromady sliboval světlé zítřky, když ho zvolí. Jedna horkokrevná dvojice, které se to dotklo, protože nic takového neměla v úmyslu, se s ním dostala do křížku. Jenže soudruh měl plno bodyguardů a zároveň se objevila Policie, tudíž k žádnému protikomunistickému útoku nedošlo. Vše se vyřešilo ve volební místnosti. Osmička zmobilizovala síly a zvolila si paní Filipiovou, která pro změnu do práce moc nechodí, takže jí voliči přihráli v obavě z rudého nebezpečí pěkný job, zabarvený do modra. Nu, jsem ráda, že osmičku jen z povzdálí sleduji, neb bych to nechtěla řešit. Ani jedna volba není správná, ale co už jeden nadělá, když soudruhy prostě akceptovat nehodlá. Když k volbám nejde, tak si nepomůže. Když zvolí alternativní menší stranu, tak ta propadne tím naším bídným volebním systémem, tudíž si nepomůže také. A pak nezbývá, než vybrat ze dvou zel to menší, samozřejmě. Co ale bude národ vybírat u parlamentních voleb, nechci ani domyslet. Zjevně nás čekají pěkně rudě zabarvené časyL.

                                                          Na facebooku v tom mají jasno!