Herci

  Herci vyhráli literární soutěž Knižního klubu. Také jsem soutěž obeslala, žel neúspěšně. Proto mě Herci snadno nalákali. Nejen kvůli prostředí, které mám ráda, době, která mě zajímá, ale i proto, abych viděla, jaké knihy vyhrávají. Příběh napsal scénárista Václav Holanec. Anotace praví, že přestože se děj odehrává v roce 56, nejde o historický příběh, ale o látku, která se originálně vyjadřuje k současnosti.  Navíc, je tu motiv alternativní historie a to mě docela baví. Někdy. Nu, pouštěla jsem se do ní s očekáváním, ale začátek mě vydeptal. Vůbec jsem se nemohla začíst, nebavilo mě to. Odložila jsem knihu rozladěná nejen z toho, že mě nebaví, ale i z toho, že to má být nejlepší kniha Knižního klubu. Jenže jsem se nedala odradit natrvalo a ke knize se vrátila. Nenadchla mě, to se bohužel nepovedlo, ale přečetla ji a zamyslela se nad ní. Je to vlastně takový trojí příběh, ve kterém se vždycky odehrává Faust. Tedy dílo velmi zásadní. Ukazuje, že historie se opakuje, tedy potvrzuje moje oblíbené motto, říká, že vždycky je třeba bojovat s intrikami, malostí a hloupostí. Nu, tedy nic nového pod sluncem. Kniha mě prostě nedokázala vtáhnout, přečetla jsem ji hlavně proto, že jsem si to přikázala. Jsem za to ráda, něco se mi líbilo, ale jen takové fragmenty.  Jeden výsledek to pro mě ale mělo naprosto konkrétní, dál už soutěž Knižního klubu obesílat nebudu, protože vyznává jiný styl psaní či příběhu, než umím napsat.  Myslím, že když mě nebaví ten příběh číst, čtenáře KK, respektive porotu, by nebavily moje příběhy, tudíž tudy cesta nevede.  Mě v podstatě nebavily ani ty předchozí vítězné knihy, byť jsem jich mnoho nečetla. Vzpomínám, že poslední vítězná knížka, která mě fakt bavila, byl Zvuk slunečních hodin od Hany Andronikové, dnes již bohužel zesnulé. Zachytila jsem mediální humbuk kolem falzifikátu u knihy Žlutý drak (i když podle mě šlo o běžný literární pseudonymJ), knihu jsem ovšem nečetla.  A tak se zkusím polepšit a přečtu i další, abych zjistila, co je bráno v Knižním klubu za dobrou literaturu. Dlouhé podzimní večery jsou na čtení jako stvořené. S Herci jsem sice nezačala nejlépe, ale jistě to jinde bude lepší.