Caveman

Caveman byl vždycky pro mě trochu jako Yetti. Mluvilo se o něm, ale nikdy jsem ho neviděla. Ale věděla jsem, že je to určitý pražský divadelní trhák, na který získat lístky je trochu majstrštyk. Nu, a někdy se vyplatí věřit na nadpřirozené bytosti. Přinesl ho Ježíšek a ještě dřív, než čtyřiadvacátého. Navíc byl zahalen jakousi rouškou tajemství, protože se jednalo o vánoční překvapení, takže jsme do poslední chvíle nevěděli, kam jdeme. Takže jsem se najednou ocitla v divadle Palace, kde jsem dosud nebyla, a rovnou na vyprodaném představení Cavemana. A vlastně jsem ani pořádně netušila, oč půjde. Budu se bavit nebo ne? Jít do divadla a nevědět na co už se mi dlouho nestalo, ale tentokrát výprava do neznáma stála za to. Ač hlavní protagonista byl pro mě dosud neznámý, jméno Jan Holík mi dosud nic neříkalo, musím konstatovat, že mě dostal. Představení bylo přesně v duchu adventní nálady, uvolněné, zábavné, vtipné a plné veselých postřehů o životě mužů a žen. O rozdílech, které činí jejich soužití náročným, ale vlastně je spojují.  Příběh žertuje na úkor obou pohlaví, vtipkuje ovšem laskavě a příjemně, bez zbytečných hrubostí, mnohdy neskutečně trefně. Do hry vtahuje i diváky, ovšem nikterak křečovitě, ba naopak, mnozí se zapojili s velkou chutí rádi. Ti, co viděli, jistě potvrdí, že jde o hodinu a půl příjemné zábavy. A ti, co neviděli, musí se asi obrnit velkou trpělivostí při shánění lístků, neb je stále vyprodáno. A při shánění můžete třeba přemýšlet, kde má doma váš muž svůj bytostně mužský prostor. Na  cavemanovu otázku diváci většinou odpovídali, že v garáži, v kůlně či v v dílně. Jedna odpověď zněla i naprosto stroze:“ No, má tam svůj kout.“   Nu, pobavíte se. Muži i ženy.   A Jan Holík je šikovný kluk, umí. J

Takže děkujeme, Ježíšku, to byl velmi hezký dárek.