středa 26. prosince 2012

Štěpán

Každý Štěpán patří k těm jedincům, jejichž slavnostní dny jsou koncentrovány na jednom místě a tudíž má většinou všechny oslavy typu dva v jednom.
Byla bych řekla, že si na podobnou životní situaci musí jeden zvyknout. Že je to záležitost, která patří k osobní výjimečnosti a je to pro člověka spíš takový charakteristický prvek. Vždyť co by pak měli říkat Adam s Evou? Ale nedávnou jsem proti všem svým předpokladům zachytila, jak kamarád Štěpán slaví improvizovaný svátek ještě jednou, v létě.
Možná je to tím, že narozeniny má pětadvacátého, tak se mu všechny oslavné dny z celého roku scvrkly do tří, kdy každý akcentuje Vánoce a nějaké narozeniny či dokonce svátky se ocitají na druhé koleji. Snad byla chyba, že jsme své gratulace důsledně neoddělovali, to ti přeji k Vánocům a to ti přeji k svátku. Je jedno, že většinou jde o stejnou slovní formulaci, důležité je, k čemu ji vyslovujeme. Je to trochu podobné kouzlení, o kterém jsem se také domnívala, že už do dnešní doby dávno nepatří, a ejhle, jak jsem se spletla. Čarodějnictví je dneska živnost jako každá jiná. A najít si svou čarodějnici není zas tak obtížné, stačí kliknout na internet. Někteří dokonce nacházejí poukazy na sezení s čarodějnicí pod stromečkem. Nebo jako dárek pro ŠtěpánaJ. Byl, ale chudák, dost zklamaný, že dárce důrazněji neakcentoval, že nejde o dárek vánoční, ale sváteční.
Tak si Štěpán vytvořil svátek fiktivní, úplně na opačném konci časového spektra. A nyní slaví jen Vánoce. Jako my všichni.  Kdysi bylo patrné, že to část jeho okolí udivuje, ale už jsme si všichni zvykli. Mně sice pořád není úplně jasné, co přesně mu na tom vadí a jak to tedy mají již zmiňovaní Adamové, Evy či kupříkladu Davidové, neřku-li Silvestři, které sice osobně neznám, ale určitě musí nějaký Silvestr existovat, ale nehodlám nad tím nikterak bádat. Každý to má tak, jak jemu to vyhovuje. A co bych zapírala, jeden čas jsem si také myslela, že jsem ošizená, když mám všechno během jednoho měsíce. Proti Štěpánovi ale takřka královský rozptyl J.
Chvilku jsem dneska váhala, zda Štěpánovi nepogratulovat i k svátku, pak jsem ale, respektujíce jeho rozhodnutí, jen přidala pozvání na svatoštěpánskou husu.
Jenže se něco zvrtlo. Štěpán souhlasil s dovětkem, že oslavíme i jeho svátek.  Z toho je jasné, že i k takové banalitě, jako je přijetí vlastního svátku, se musí dospět. Štěpán už to má za sebou. A já se budu učit nezapomínat gratulovat mu odděleně k Vánocům, narozeninám i k svátku. Prostě na Štěpána bude veselo. A můžeme vyrazit na koledu…J

Žádné komentáře:

Okomentovat