S dovolením ho tedy použiji i pro své krátké zamyšlení, jehož
podstatou není vyjádření sympatií ani jednomu kandidátovi. Spíš postřeh z mediálního
šílenství, které zachvátilo a rozdělilo národ. Je fascinující, jak se dereme o
volbu prezidenta, zatímco parlamentní volby, které považuji za důležitější
(minimálně pro náš běžný život), nás nechávají v klidu. Či spíše je
okázale bojkotujeme. Ovšem ve volbě prezidenta div netasíme zbraně,lynčujeme, odsuzujeme. Jeden aby
se nakonec bál nahlas zmínit, koho bude volit. Okamžitě se stává terčem nenávistné a
vulgární kampaně, v uměleckém světě se díky Zemanovi dostáváte na černou
listinu vyvrhelů, jinde vás zase obviňují z lokajství kvůli knížeti. Nějak se nám
z toho vytrácí ta proklamovaná demokracie.
No, ono je jí v našem veřejném prostoru poskrovnu, ale právo
svobodné volby nám snad ještě zůstalo?
Pravda, když sleduji veřejnou diskusi, vůbec to tak nevypadá. Navíc
většinou nejde o politický pohled, o naslouchání kandidátům, ale o osobní
sympatie a mnohdy i o podlehnutí mediální masáží. Dalo by se říci i hysterii.
Tudíž mám z víkendové volby velmi smíšené pocity. Jako by avizovala
nějakou formu studené války v Čechách.
A tak by to být nemělo, jenže vysvětlujte to nekompromisním, mediálním
šílenstvím zmanipulovaným voličům, kteří se rozhodují podle toho, co je právě v jejich
okolí in. A běda, když vyslovíte jiný názor. Nu, ne nadarmo se referendum
nazývalo plebiscit!
Žádné komentáře:
Okomentovat