Byl to terorista?

„To je totiž jeden z největších Čechů,“ zdůrazňují mi doma, když přijde řeč na středověkou historii, konkrétně na husitské období.

Patřím asi k minoritě, která tuto dobu  neadoruje a ani moc nemusí.  Jan Žižka, jako jeden z největších Čechů, mi přijde stejně absurdní, jako by svět začal oslavovat Bin Ládina jako jednoho z největších hrdinů současnosti.

Vnímám Žižku, a nejen jeho, jako určitou podobu středověkého teroristy. Když mi oponenti vypočítávají jeho slavná vítězství (jako třeba to, jehož výročí mě  vyprovokovalo k tomuto zamyšlení, výročí bitvy u Sudoměře), napadá mě srovnat ho s jinými dobyvateli.

„Je to jen násilník,“ pokusila jsem se zacílit pozornost i na jiné jeho charakteristické črty, než jen schopnost vynucování si tvrdé disciplíny mezi svými nohsledy.

   Zatím to na nikoho z jeho obdivovatelů neudělalo žádný dojem. Obdivují Žižku jako hrdinu. Vyvrátit tento mýtus není, vzhledem k hloubce kořenů, které zakořenily už někde v národním obrození, vůbec snadné.

Mně osobně však Žižka ruku v ruce s Želivským, právě tak jako další násilníci, realizující se v ničení ve jménu nějaké ideologie, nepřesvědčili.

Nechci do své nechuti k husitům zatahovat svoje studenty, poctivě jim to vždycky odvyprávím, ale bez oslavné glorioly. Zatím jsem nedospěla k té formě protestu, že bych jim husitství zatajila!!

    Určitě o mnohém svědčí i fakt, že soudruzi viděli v husitech své historické předchůdce a je tudíž skoro jasné, že jde o dobu minimálně kontroverzní.  Za dobu od změny režimu se ovšem pohled na husity moc nezměnil, pořád máme Žižku jako hrdinu a kandidáta na jednu z největších a neoblíbenějších postav naší minulosti.

Dám spíš na pocity. Může s nimi být ve výkladu historie velká potíž, totiž že nebudete objektivní. To asi nejsem, ale také jsem pevně přesvědčena, že ani současníci nebyli ze Žižky zdaleka tak nadšeni, jak si myslíme my.

 A pak mi naskakují další paradoxy.  Třeba když se ocitnu na stanici Želivského, vždycky mi bleskne hlavou, že máme důležitá místa pojmenovaná po teroristech…

Ne, že bych si na to někde stěžovala. Popravdě řečeno, jsem přesvědčená, že nějaký Želivský už nikoho nezajímá, pokud vůbec vědí, kdo to byl. Žižka, ten sice z povědomí nemizí, ale je to totéž.

   Žádné zásadní sdělení tady nepřináším, jen prosté konstatování, jak je všechno paradoxní.

Otázek by samozřejmě vyvstávalo nekontrolovatelné množství. Když totiž začneme pojmenovávat kontroverzní osobnosti v minulosti, musím přiznat, že Žižka z toho dějinného soudu vyklouzl víc než dobře. Ale to už není moje starost. A nakonec, nebydlím na Žižkově, tak mi to může být úplně ukradené. Ostatně, husité toho nakradli a zničili mnohem víc. Možná proto je nakonec pořád tolik oslavujeme. Vždyť historie se prostě pořád opakuje.

A abych byla trochu interaktivní a vtáhla Vás do děje (dobrovolně, samozřejmě:-) :

                 Máte nějakou oblíbenou historickou postavu? 

                                 P.S. Třeba Beneše, o "jehož" dekretech lze dnes večer i podebatovat:-)