Primadona

Traduje se, že skutečná dáma nechodí nikdy včas a může si dovolit nechat na sebe čekat. Klidně i dlouho. Je-li tomu opravdu tak, pak se nám jaro změnilo ve skutečnou primadonu. Až takovou, že to chvílemi vypadá, že se jejího příchodu nedočkáme. Zima se arogantně roztahuje všude kolem a zjevně se nehodlá odebrat na smetiště dějin, kam už bezpochyby patří.

Když jsem se dnes ploužila mrazivým městem směrem k transfuzní stanici, trochu jsem se obávala, aby ze mě s obvyklým půllitrem krve nevysáli i poslední zbytky energie. Naštěstí se tomu tak nestalo. Možná i proto, že v nemocnici bylo příjemné teplo a takový lenivý klid, který mi udělal velmi dobře.  Sestřičky jako skoro vždy milé a šikovné, takže jsem se tady v podstatě trochu dobila. Venku zatím vylezlo sluníčko, a i když pořád mrzne, dalo se to vydržet.

Vždycky, když se v pracovní dny nečekaně dostanu do města, žasnu. Třeba nad tím, kolik lidí vysedává dopoledne v kavárnách či běhá po nákupních centrech. Dneska mě udivovala i mladá děvčata, která zřejmě přivolávají jaro svými minisukněmi.  Potkala jsem jich tolik, že pronikla i do mého jinak netečného vědomí. Jestli byla za školou či to byl nějaký prázdninový výlet, netuším, ale udělala se mi z nich ještě větší zima. Zatímco já se valila městem jak sněhulák, zabalena do mnoha vrstev včetně šály a rukavic, mládí si vykračovalo v minisukních a rozepnutou bundičkou.

Už moje babička říkávala, že pro parádu se musí trpět. Dneska jsem tedy byla moc ráda, že mám svoje roky a mohu se choulit takřka v kožichu a nemusím parádivě vystrkovat odhalené tělo do mrazivého, byť březnovéhoL, dne.

 Jo, každý věk má své výhody i nevýhodyJ. 

Ale na jaro asi všichni čekáme stejně netrpělivě. A až taková primadona zas být nemusí, už si dalo na čas dostatečně J