Sexem unavená

Titulek sice slibuje nějaké pikantnosti, žel nebude tomu tak. Příběh bude o sexuální osvětě šířené mezi omladinu. Pravda, děti jsou dnes poučené víc než dost, alespoň to tak vypadá, ale jeden by řekl, že trocha osvěty nikoho nezabije. 

Zabije.

 Přinejmenším mě.  

Už několikrát jsme byli na takové podobné akci v Divadle u hasičů, a dosud vládla spokojenost. Až se sexem jsme narazili.

A vůbec nešlo o to, že místo avizovaného Radima Uzla přednášel doktor Zvěřina. Spíš jsem přemýšlela, čím už ty děti dneska zaujmout.

 Ale popořádku. Když nás nahnali do sálu, přišla fáze placení. Vytvořila se fronta kantorů (opravdu mužů i žen), každý svůj pytlíček s drobnými. Nu, to jsem rostla. Jsou chvíle, kdy se prostě za podobné chování stydím a někdy se ani nedivím té kantorské pověsti ve společnosti. No, napadlo by vás jít něco většího platit a vysypat pytel drobných? Prostě jak jim to děti daly, tak to tady vysypali. Než jsme se tedy po pětikáblích dopočítali těch konečných částek, chvíli to trvalo. Když jsem pak pánovi zaplatila dvoutisícovkou, takřka uctivě mi děkoval. Nedivím se. Já tedy bych se styděla takto platit, ale zjevně jsem jediná.

   Nu, a pak přednáška. Asi špatná skladba dětí, patrně i nějaké učiliště, neb hluk, smích a vyrušování bylo tak rušivé, že jsem nasadila svůj takřka policejní výraz a jala se krotit i cizí děti. Kam zmizeli jejich pedagogové, nevím. Asi pozice mrtvého brouka. Jedna žena se ke mně přidala, pokusily jsme se zkrotit neidentifikovatelnou skupinu uprostřed sálu, která se ani na moji výzvu z jeviště nepřiznala, z jaké je školy. Zato nelenili a poslali mi dopředu psaný výhružný leták, že běda, bude-li mu nějaká …..  něco říkat, když si to tady platí. Samozřejmě bez podpisu. Anonym jsem si uschovala a čekala, co bude dál...

  Pan doktor se snažil, vyprávěl, myslím, zajímavě. Ovšem většina sálu, tedy ta, která nehlučí a nemá trapné poznámky, čučí do mobilů, do tabletů, spí či se osahává (to bylo alespoň tematicky správně).  

   Poté přišly na řadu dotazy. Ty normální prostě neměly šanci, vulgární pan doktor odmítl číst, a tak zněly otázky typu:

“Jaká je pravděpodobnost, že se mi narodí kentaur, když souložím s koněm?“

  Nu, jedna snad by mohla být i vtipná. Ale to bylo pořád dokola, co se stane po styku s orangutanem, s ovcí či se psem? Jako by naše mládež zčásti propadla zoofilii, či co?  Vše přerušováno trapným pochichtáváním. Aby nedošlo k mýlce, nešlo u pubertální šestou třídu, tam to člověk očekává. Tady byli středoškoláci! Ti, kteří si po skončení na chodníku s úlevou, že to mají za sebou, spokojeně zapálili (opět jsem hledala pedagogy, kteří by se nad chováním svých svěřenců přinejmenším podivili. Nebyli.)  a odešli asi do hospody!

  Odcházejícímu panu Zvěřinovi jsem vysekla poklonu za trpělivost,  já bych tedy půlku sálu vyházela. On pokrčil rameny a konstatoval, že to bývá i horší. Tak to byl další z dnešních šoků.

Poučení pro příště, sexuální osvětu nechť dělají rodiče.

Nebo ještě jen moji studenti. Ale nic hromadného a hlavně ne ve spojení s nějakým učilištěm či co to bylo. Taková přednáška je víc než kontraproduktivní. Opakovat nehodlám a to ani přesto, že opakování je matka moudrosti. Zde výjimka potvrdila pravidlo.