Darda

Získat lístky na divadelní představení Darda není zas tak jednoduché. Ale život přináší paradoxy a tak nejdřív věc nemožná se přetavila v dvojnásobnou nabídku lístků. Jednu milou možnost jsem tedy musila s díky odmítnout a na Jezerku jsem vyrazila až včera v podvečer. Samozřejmě, bylo narváno. A jak, to už jsem dlouho v divadle neviděla. Nejen běžné hlediště, ale i všechny možné i nemožné přístavky, prostě lidově řečeno, hlava na hlavě. Mezi těmi hlavami jsme potkali i několik hlav nikoli pomazaných,ale mediálně známých. Třeba kandidáta na prezidenta Fišera, který byl "se mnou v divadle" již po druhé:-). Příjemnější bylo ale potkat paní Černockou, která snad dokázala zastavit čas. Vypadá vskutku úžasně. Jak to jen dělá?:-) Ovšem i ona zde byla jako divák a tak zpátky k představení, které, stejně jako výkon Báry Hrzánové, vysvětlilo  fakt, proč je neustále vyprodáno. Je prostě dobré.

   Helenka Součková již není malá bezprostřední dívenka, ale dospělá žena, potýkající se s velkým zdravotním a klasickým osobním problémem. Rakovinou a odchodem muže za mladší ženou.  
Představení je velmi hezky herecky obsazené a příběh vás rychle vtáhne do děje. Mně moc nebavila knižní předloha, nevím proč, ale hra se mi moc líbila. Knihu tedy zkusím znovu, patrně jsem ji nečetla v tom správném rozpoložení.
    Na jevišti se víc řešil rozvod než rakovina, ale oba problémy byly podány s citem a nadhledem. A s nezbytným humorem. Moc se mi líbila kromě Báry i paní Vlasáková, která je velmi šikovná. I ostatní samozřejmě, ale z těchto dvou žen jsem cítila i něco víc. I  při závěrečné děkovačce z nich mám dojem, že opravdu hrají pro lidi, že je to těší a dělají to rády. Prostě ten zážitek ještě umocní o takový neidentifikovatelný lidský rozměr.  
    Divadlo Na Jezerce je sice pro mě poměrně z ruky, takže ve všední den se mu raději vyhýbám, je to tak trochu výlet. Ale pondělní cestování přes půl Prahy za to stálo, Darda je zajímavé a potřebné představení. 
   Takže pokud se povede sehnat lístky, stojí to za to. Z mého úhlu pohledu člověka, který miluje divadlo bez přestávky, dokonce ani nevadil čas, byť to trvalo skoro tři hodiny. Uteklo to jako voda. 
Pak ještě káva a vínko vedle v restaurantu, cesta přes Prahu zpět a o půl noci jsme doma jako na koni. Prostě,byla to darda, ale velmi úspěšná:-).