Šachovnice královny

Dnes přišel okamžik pro historický román, které, jsou- li dobře napsané, mám moc ráda. Je v tom skryté určité nebezpečí, že člověk pak bude vnímat historickou situaci očima autora, vytvoří si mylné představy, které bude brát za historický fakt. Asi jako Jirásek vnutil národu nevyvratitelnou představu pobělohorského t (T)emna a některé generace odkojené jeho četbou o opaku nepřesvědčíte. Ne tedy, že bych někoho chtěla přesvědčovat o své představěJ. Ale nechci se věnovat Jiráskovi, ale muži jménem Yann Kerlau, respektive švédské královně Kristině, o které napsal knihu Šachovnice královny. Švédské dějiny jdou tak trochu mimo mě, znám pár okamžiků, samozřejmě vytržených z kontextu. Že královna existovala, jsem sice věděla, ba i o tom učímJ, její osobní život mi byl ale naprosto neznámý. Přesto, že jde o fiktivní biografii, předpokládám, že je založena na nějakých badatelských zjištěních a ověřených faktech, tudíž určitý obrázek o této ženě vytváří. A docela jsem zírala, jednak na to, jaká to byla v podstatě drsoňka (i když v dané době jí asi nic jiného nezbývalo), jednak na vykreslení tehdejšího Švédska a vůbec celé Evropy, vztahů a politiky. Hlavní linie je samozřejmě věnovaná Kristině, neobyčejně vzdělané ženě, která se stala důležitou figurkou na politické evropské šachovnici. A to s sebou vždycky přináší mnohdy dost děsivá dramata.  Přesto si dokázala žít poměrně svobodně, což je tedy obdivuhodné. Kniha je psána poměrně čtivě, takže mi přinesla nejen historický zážitek.