Evžen Vítkovský

Při potulování Světem knihy narazíte na řadu veletržních slev a výhodných koupí. Ovšem aby vám někdo dával knihy zadarmo….? J

Nejdřív jsem myslela, že je nutno jednu koupit a druhá je jako bonus. Dva v jednom. Ne. Prostě jste dostali knihu zdarma. Jako starý zvědavec jsem se podivovala a dostalo se mi vysvětlení. Pan Vítkovský, což je autor, to vnímá jako reklamu, tak si knihy vydal sám a nabízí je tady zdarma.

„Tak toho bych tedy chtěla vidět“, pokračovala jsem ve svém dialogu. „Klidně“, opáčila paní. „Tady stojí.“

Stál vedle mě.

Trapas.

Ale dala jsem se do řeči. Pán je emigrant. Žil léta v Sydney. Jelikož jsou zde na návštěvě moji přátelé od protinožců, probleskla mi hlavou myšlenka, že Austrálie, kam se podíváš!J

  Pán byl tedy docela svéráz, jsem zvědavá na jeho knihy. Ovšem hovor s ním byl příjemný i poučný, byť mě „ťal“ hned v první jeho fázi. Když jsem odtajnila svoje povolání, hned mi sdělil, že si to myslel, že tak vypadám!

No to mi dal.

„Vypadám jak učitelka?“ ptám se. „Jak vypadá učitelka?“

„Je zubatá, s brýlemi a protivná!“ odtušil.

„Tak vypadám?! Hroutím se. Pravdou je, že brýle jsem měla. Ale sluneční....J

„Ne, ale i tak jsem si myslel, že se tím živíte. Psaní vás neuživí, tak učíte...“
"Jako kdo neumí učí?"
Pokrčil rameny.

No, sebevědomí někde u kotníku, ale v hovoru pokračuji.

Zajímá mě jeho obchodní strategie.
„Vydělal jsem nějaké peníze, tak investuji,“ vysvětlil mi.“ A sehnat tady někoho slušného, kdo vám knihy vydá, je tady nadlidský úkol“ (tak o tom něco vím), „proto jsem k tomu přistoupil takto.“

   Nu, také bych přistoupila, leč výše mého účtu říká něco jiného. A tak musím pokorně čekat na rozhodnutí nakladatele. 
Ale hovor s panem Vítkovským byl v mnohém poučný. Takhle se to prostě má dělat.

Nakonec jsem si odnesla knihy tři a jsem na jejich četbu zvědavá.

A musím udělat něco s vizáží, protože abych byla odhalitelná učitelka na první dobrou, to jsou tedy konce….