Jen tři nožky

Nedávno jsme na procházce potkali třínohého psíka. Yorkšírka. Krásná fenka, plná energie, pobíhala v jarním odpoledni po třech nožkách a viditelně měla radost ze života. Samozřejmě mi to nedalo, abych se majitele nezeptala, copak se jí přihodilo? „Zlomila si nohu,“ vysvětlil mi pán, "a paní doktorka jí „léčila“ tak, že jí museli nohu amputovat."
 To mi tedy poklesla čelist. 
Jenže pán už byl s úrazem srovnaný a fenečka viditelně také, radovala se z jarního dne, poskakovali s ostatními psíky a na svůj handicap byla evidentně zvyklá.

„Alespoň jí v zimě není taková zima,“ pravil s úsměvem pán. „Mrznou jí jen tři tlapky!“

„Vy jste tedy optimista.“

Nic jiného nám ani nezbylo, pokrčil pán a pozorně sledoval svého pejska, který vesele pobíhal po ulici. Měl pravdu. Jinak, než optimismem to vstřebat nejde, ale říkám si, co je to za šlendrián, který takhle léčí? Nu, jak jsem již několikrát pravila, u nás je prostě možné všechno. A jeden se nedovolá. Leda by si stěžoval na Hlavním nádraží! A to nejen v léčení psů. Jen, že mě to tak mimoděk napadlo, při sledování optimistické fenky, která díky něčí nedbalosti tráví psí život jinak, než původně chtěla ona i všichni kolem ní. 
Horší je to potom s námi, když je celý náš život pod psa. To pak musí být dávka optimismu.
 Ale jak praví moudří lidé, u zvířat se stále máme co učit:-)