úterý 11. června 2013

Maturitní vysvědčení

Maturitní zkoušky u nás letos proběhly nadmíru úspěšně, nemáme jediný přesun na září, plno vyznamenaných, tudíž jsme se včera mohli sejít, slavnostně naladění, na zámečku v Libni. Sem jsme situovali slavnostní předávání závěrečných dokumentů. Samozřejmě, lilo jako z konve.  
Naši úspěšní studenti si i přesto odtud odnášejí nejen lejstro deklarující jejich ukončené středoškolské vzdělání s maturitou,ale i německý diplom DSD, (vstupenku pro studium v Německu), který  také letos zvládli všichni. Chtělo by se zvolat, mimořádná úspěšnost...:-). 
  Taková sláva si žádá i výjimečné hosty, tak kromě hlavních postav, což jsou samozřejmě maturanti,  jejich rodiny a užší (někdy i širší) příbuzenstvo, několik kantorů, kteří si udělali čas,přišli i zástupci velvyslanectví a ministerstva.
 Kulturní vsuvku potom také obstarali naši studenti. Zahráli svým starším spolužákům na rozloučenou:-). krásně. Byli to  totiž opravdoví mladí umělci, vyhráli mezinárodní hudební soutěž v Moskvě. A vážně umí. 
   Po nezbytných projevech, většinou přiměřeně dlouhých, došlo k slavnostnímu předání, poslednímu potřesení rukou, zamáčknutí slzy, hromadnému fotografování, výměně květin a mají to za sebou. 
Osm dlouhých let uteklo jako voda a místo malých vyděšených primánů jsou tu dospělí oktaváni, kteří v podstatě tímto ukončili svoji nejkrásnější a nejbezstarostnější životní etapu. Nu, to je život. Teď ještě ty nejlepší a nejdelší prázdniny a pak hurá do světa dospělých...
 Zajímavé je i povšimnutí si, že jako slavnostní okamžik to zjevně nevnímají všichni. Ze sboru  totiž dorazilo jen torzo kantorů a byli i tací studenti, kteří zde neměli rodiče...
 Ale abiturienti dorazili všichni, slavnostně nastrojení, slušelo jim to a je to konec konců jejich svátek. Takže hlavní protagonisté zde byli naprosto všichni. A užili si to.
 Jako určitý oříšek se ve finále ukázal transport květinových darů ve stále sílícím dešti, ale i to se za pomoci mnoha úslužných rukou podařilo a nově vznikající květinářství se úspěšně přesunulo pod domovskou střechu třídní učitelky. 
   Nezbývá, než vytáhnout bílý šátek jako Seifert (každého dne se něco končí, každého dne se něco začíná...), mávnout jim na šťastnou cestu a popřát,aby začalo něco vskutku úžasného...











Žádné komentáře:

Okomentovat