Letní počasí

Mnohé výzkumy prosazují názor, že se výrazně mění klima.  Na tom zcela jistě lze najít kus pravdy, problém klimatologů je v tom, že se nedokážou shodnout na tom, zda jde o globální oteplování či ochlazování. Také jsem zaslechla termín, že jsme dospěli do éry povodňového neklidu, která bude trvat ještě minimálně dalších třicet let, takže si říkám, že mě čeká pěkně deštivé finále životní cesty.

S počasím opravdu něco je. Jenom nevím, zda je to díky tomu, že jsme výrazně necitliví k přírodě a děláme si to sami, nebo zda jde o běžný koloběh násobený pro naše vědomí tím, že o každém větším dešti či letním horku jsme obsáhle a pořád dokola informováni sdělovacími prostředky.  Myslím, že jde asi o kombinaci obojího.  Je to takové opium mediální doby, pořád se pást na nějakých tragédiích či přírodních katastrofách. Nelze dokonce nepřeslechnout zklamání v hlasech některých akčních moderátorů, když nejsou mrtví nebo je jich nedostatečné množství.

Na druhou stranu i běžným pozorováním bez mediální masáže přijdeme na to, že se z ročního cyklu pozvolna vytrácí jaro a podzim, že většinu roku oscilujeme mezi zimou (nevlídnou) a horkem (nesnesitelným).

Možná tomu tak bylo vždycky a jen díky vzpomínkovému idealismu si myslím, že kdysi existovala všechna čtyři roční období.

Nelze ovšem vyloučit, že extrémní výkyvy počasí jsou určitým varováním před mnohem větší katastrofou. Těžko dopředu definovat jakého rozměru, protože by také mohlo jít o trestný čin šíření poplašné zprávy. Přitom by určitě stačilo poměrně málo, přidat trochu pokory a nechovat se k okolí dle oblíbeného hesla současných politiků, po nás potopa.

 Otázka je, zda také mediální impulsy nepotřebujeme, protože zapomínáme. Dnes už se o lidi vyplavené povodněmi nikdo moc nezajímá, na pořadu dne jsou jiné pecky, a také sladký čas letních dovolených. Tady trošku odbočím zpátky k počasí, první letní týden nabídl vlídné, takřka letní počasí. Praha příjemně vylidněná, všude klid a pohoda. Pozoruji, jak výrazný vliv to má na psychiku. Slunce, které letos pořád výrazně absentuje, se po čase ukázalo a hned vlastně splnilo svou úlohu. Lidé jsou rázem viditelně milejší a vstřícnější. 
I z tohoto úhlu pohledu se totiž lze extrémů v počasí obávat. Ty obří propady teplot, skoky nahoru a dolů, neatakují jen kardiaky a další nemocné, ale i naši náladu. Jen proto mi může návštěva z Austrálie tvrdit, že u nich se všichni usmívají a jsou v pohodě, zatímco tady aby se na ulici v centru města jeden bál. Buď zamračených domorodců, nebo všudypřítomných Rusů. Také to lze svádět na počasí.

Navíc slogan „Poručíme větru dešti, který se tak nějak k tématice klimatických rozmarů vtírá, má zcela jiné konotace než ty meteorologické, proto ho raději vynechávám a končím nadějnou představou, že celé léto bude příjemně letní jako ten první poklidný týden. A že po létu přijde podzim, tak jak jsme bývali zvyklí. Přejme si tedy léto jak má být, bez extrémů, praktické ukázky povodňového neklidu a se sluncem nejen v duši, ale i na obloze.