Pád Bastily

Pád Bastily a začátek revoluce se dnes slaví ve Francii. Několikrát se mi poštěstilo navštívit tuto zemi zaslíbenou právě v okamžiku oslav a je nutno konstatovat, že Francouzi vskutku slavit umí. To jistě není nic nového pod sluncem a kolem čtrnáctého července se to mnohokrát umocňuje. Jen mi nikdy nešlo na rozum, proč tak, z mého pohledu kultivovaný národ, slaví tak barbarskou událost, jakou je právě Francouzská revoluce, za našich školních let ještě tvrdošíjně nazývaná Velká francouzská buržoazní revoluce. Bez ohledu na to, co přinesla Francii a světu, ji vnímám hlavně jako řádění luzy, ničení kulturních hodnot a památek, likvidaci veškerých morálních nastavení. Navíc se nepovedla, Bastila byla jen symbolické vězení, které už ani neexistuje, Robespierre, který ji nakonec vedl, byl šílenec, neřku-li psychopat, gilotinou se vraždilo ve velkém, nevidím na tom nic, co by svádělo k oslavám.  Přesto se ve Francii slaví, a odmyslíte li si tento důvod, francouzské oslavy jsou vždycky zážitek. I když podstatu odmítáte, jako třeba já. Chceme-li se porovnávat, zatímco Francouzi oslavují revoluci, Češi narozeniny Karla Gotta.:-). Každý máme svá božstvaJ.