Zámek v Jablonné nad Vltavou

Jablonná nad Vltavou je vesnička, do které vjedete, nadechnete se a jste na konci. Těžko tedy uvěřit, že je zde možné objevit nějakou památku. A vida, lze. Cestou na Měřín, kde je výborné koupání, jsme objevili nejen hospůdku, která se dá na vsi očekávat, ale i zámek. Neoklacisistní. Nu, tak se půjdeme podívat. Kolem krásně upravená zahrada, černé labutě v miniaturním jezírku, malé fontánky všude kam se podíváš. Na první pohled moc pěkné. Na druhý už jsem měla několik málo výhrad. První se týkala zákazů. Ledva totiž projdete branou, tyčí se před vámi seznam příkazů, co nesmíte: vstoupit na trávník, do rybníka a mimo vytyčené trasy, nekřičet, neběhat, neodhazovat odpadky, nemít psy (respektive psy bez vodítka).  Pro většinu lidí jsou to samozřejmosti, které se nedělají (snad vyjma toho pobytu na trávníku), proto ten varovný prst hned u vchodu nepůsobí moc dobře, o vstřícnosti ani nemluvě. Když se tedy po předepsaných pěšinkách doberete až k zámku, příkazy (písemné) pokračují. Nevstupovat!

Prohlídka jen každou celou hodinu!

    Přišli jsme deset minut po celé, tak co teď. Dlouho si nás nikdo nevšímal, pak vylezla mladá dívenka. A trvala na svém, jen v celou hodinu, dřív ne. Co tady tedy dělat? Čekat? K ukrácení čekací doby se zde nic nenabízí, a hodinu chodit kolem dokola v obavě, že omylem šlápnete na trávník, to se nám moc nechtělo. A tak sbohem kulturo, jedeme za sportem na Měřín. Jablonná nad Vltavou má sice zámek, na první pohled krásný, ovšem k turistům (náhodným) zas tak úplně vstřícní nejsou. Interiér si zkusíme najít na netu. A bude....:-)