Časy se mění

Když tak někdy (v létě evidentně častěji) s děvčaty vrstevnicemi vedeme diskusi nad (ne)smyslností domácích prací, občas odbočíme i do doby dávno minulé (mnohé ji ovšem pamatujeme), a společně se podivujeme, jak to ty naše babičky, potažmo i maminky, všechno zvládaly.

   Třeba vyprat neznamenalo umění nastavit nejvhodnější program včetně sušičky, ale vyčlenit si minimálně celý den na skutečně namáhavou fyzickou práci. A to se pohybuji v době, kdy už nějaká bubnová pračka existovala, valcha je i pro mě pojem takřka sci - fi.    Byť matně se mi vybavuje vzpomínka z dávného dětství, kdy jsem viděla na venkově ženu, která prala v potoce. A nebyla to žádná vnadná Božena, která by tam lákala nějakého kolem jedoucího Oldřicha.  Prostě do její venkovské domácnosti žádný pokrok nepronikl, a ona stále cáchala prádlo ve špinavé studené tekoucí vodě. Tak to do mé úvahy nepatří, sociální aspekty ponechávám stranou, a vracím se k našim běžným domácím pracím.

    Zajímavé je, že když vám dneska pračka vypere i vysuší, žehlení je pro mnohé z nás stále velmi neoblíbenou činností. Z toho je zřejmé, že řada z nás, já tedy určitě, by v minulém životě jako hospodyně neuspěla.  Cihlička, kterou jsem objevila na chalupě 

a potěžkala v ruce, je zcela určitě těžší než běžná činka v posilovně, a to jsem kapku trénovaná. Žehlit bych s ní vskutku nechtěla, byť moje babička tak ještě svoje prádlo vyhlazovala. Dle mého proces srovnatelným se stachanovským hnutím.

     Připravit oběd také nebylo jen tak, většinou znamenalo strávit celé dopoledne u rozpálených kamen. Přitom se konala přidružená výroba, kterou mohlo být právě žehlení.  Vedle hrnců s jídlem se na plotně ohřívala cihlička a žehlilo se, vařilo se, diskutovalo, uklízelo, prostě nepopsatelná kvanta práce najednou.

     Vytřít podlahu nestačilo šikovným mopem, ale pěkně zakleknout, a rejžákem vydrbat prkna do bělavé čistoty.

    Nevím, jaké ještě další práce mohu připomenout, mně nejvíc utkvělo v hlavě praní, které znamenalo důkladnou očistu takřka všeho. Šatstva, domu, vymáchaných rukou, duše, protože kde jinde si nejlépe poklábosit než právě při celodenním praní. 

Zasvěcena mu ( u nás) byla sobota a byl to den vskutku pracovní.

   Moje maminka k tomu měla ještě všelijaké domácí zvířectvo, poklidit na dvoře a pak teprve někam za zábavu, jak mi s oblibou vyprávěla. Já bych už asi jen vyčerpaně seděla a zírala do blba.

                       A dneska je všechno zase jinak.

    Jen pořád nepobírám ten čas, nechápu, jak se to všechno dalo stihnout, když dnes pořád trpíme nedostatkem času. Alespoň já mám ten pocit, že prostě spoustu věcí nestíhám………….

     ……a to: pere pračka, nebělím, neškrobím, nežehlím, vařím velmi rychle a úsporně, vytírám mopem, nestloukám máslo ani nepeču chléb domácí - o tom jindyJ, neštípám dříví na zimu, neštupuji ponožky, nelátám děravé kazajky, nedělám panáky- myslím ty z obilí, při žních, nemlátím obilí cepem atd. ….:-)….

   Kdybych žila v minulosti, asi si nevydělám ani na slanou vodu...

                                      žehlička- cihlička ( chybí mobilní rukojeť, ztracená..)

                                                máselnice, ze které je venkovská dekorace