pátek 20. září 2013

Děti nečtou

Děti nečtou. To je stejně zažité klišé, jako že dějiny jsou nudná snůška dat a že se ve školách neučí o dvacátém století, stejně jako že ta mladá generace je hrozná. Nic z toho není pravda, přesto se toho národ drží jako lejno košile. A bojovat s takovými mýty je stejně těžké jako s větrnými mlýny. Znám plno dospělých, i vysokoškolsky vzdělaných, kteří nepřečetli jedinou knihu. Stejně jako mnoho dětí bez knihy nedá ránu. 
Je ale mnohem jednodušší šmahem tvrdit, že mládež nečte a basta.       S tím se ovšem otvírá i nepopulární otázka povinné četby. Jakmile je něco povinné, je to jako rudý hadr pro býka. 
Jenže i v životě se spousta věcí prostě musí. Když odbočím do mé oblíbené historie, i tady se prostě nejdřív musí něco naučit, vysedět si ta fakta, a teprve pak je zpochybňovat, vyvracet či hledat jiné varianty. Ne, že všechno prostě najdou na wikipedii.
 Stejně tak je to s knížkami. Číst se prostě musí. Stejně jako jíst, ač se tvrdí, že některým stačí k životu jen vzduch, případně módní pránická strava. Většina lidí ale jíst musí. 
I číst. Čtení rozšiřuje slovní zásobu, obzory, přináší vědomosti, povzbuzení ducha, či jen obyčejné zpestření života. 
Problém je asi to slůvko povinná. Sama jsem ale třeba řadu knih přečetla jen díky tomu, že byly povinné. Později nebo sama bych se k nim třeba ani nedostala, nebyl by čas. Kdybych kdysi povinně nečetla Tolstého či Puškina, nenaučila bych se je mít ráda. A že jsem se nad přikázanou Kapitánskou dcerkou pěkně ošklíbala. A pak jsem zjistila, že mě to baví. Prostě jsem musela a další cesta už byla samospádem. 
Přesto, když jsem začínala učit, chtěla jsem být děsně in. Žádná povinná literatura. A děti samozřejmě nečetly. Je to logické, prostě někdy něco musí, a když ne, proč by to dělaly? Ostatně, my dospělí to máme úplně stejně, jen nás za to nikdo tak viditelně nepeskuje.         Pak jsem se pokorně vracela k diktátu toho, že ti studenti prostě něco přikázané mít musí. Pravda, mělo by to jít trochu s dobou a musí existovat určitá možnost volby, ale povinná literatura prostě svoje opodstatnění má. Jenže je doba, která povinnostem moc nepřeje. Rodiče se snaží těm svým broučkům všechno co nejvíce usnadnit. Hlavně, aby se nic nemuselo,aby, drobečci,nebyli moc přetěžováni. A tak když doma slyší, že povinná literatura je na nic, co by se snažil? Buď to rodiče přečtou za něj, nebo to někde stáhne, co by se sám namáhal. 
Jenže to je cesta do pekel. Když nemusí nyní, nebude chtít muset nikdy. Příklad je důležitý, ve škole, ale mnohem víc doma. Nabídnout, vysvětlit, předestřít, ale to dítě prostě něco musí. Samo. I číst. Když chce studovat, musí prostě číst. I když se mu nechce.  Alespoň tak to vidím já.
 A těší mě, když vidím mladou šikovnou kolegyni, kterak s dětmi provozuje akci čtení pomáhá …. 
A děti čtou. I když  třeba povinnou literaturu. Baví je to. Protože někdo čte s nimi, ne za ně.  Navzdory tomu, že média a veřejnost tvrdohlavě tvrdí,že nečtou a že povinná literatura je na nic. Já s tím tak úplně nesouhlasím..........

12 komentářů:

  1. Pamatuji si, že asi v 7. třídě byla povinná četba F.L.Věk. A jak učitelka zjistila, že jsme knihu opravdu četli? Tak, že ji otevřela na libovolné stránce, přečetla odstavec a my jsme museli vlastními slovy pokračovat v příběhu. Pokud jsme 2x nevěděli, znamenalo to, že jsme knihu nečetli... Dnes by takové "brutální" zkoušení asi neprošlo...
    Dcera byla jako dítě velký "nečtenář" (k mému smutku). Výjimkou byl Harry Potter - díky za něj. Změna nastala až ke konci střední školy, ani nevím, co bylo tím impulsem, ale dnes čte ráda. Asi k tomu musela dospět...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Majko, máte pravdu, brutální zkušení by asi fakt neprošlo. Když někdy vyprávím dětem, jak jsme bývali zkoušeni my, nevěří vlastním uším. Ne snad, že bych tesknila po časech minulých,ale sklouzli jsme do opačného extrému. F.L Věk je síla, tam i já doporučuji seriál, ale Filozovská historie je dobrá?:-)
      Hezký víkend s knihou

      Vymazat
  2. Ne F.L.Věk, ale Filosofská historie:)

    OdpovědětVymazat
  3. Dcera naštěstí čte ráda a hodně. Docela mě překvapilo, že ve čtvrté třídě žádnou povinnou četbu nemají. I když je jasné, že co je povinné je nudné a musí se to nějak obejít. Docela se mi líbil přístup loňské učitelky (i když jinak jsem k ní měla velké výhrady). Děti si vybraly knihu dle svého vkusu, o které potom třídě poreferovaly. Myslím, že je pro děti důležité nejen knihu přečíst, ale naučit se ji nějak zpracovat a předat své pocit z knihy dál. Letošní paní učitelka zatím nic podobného nezavedla, tak uvidíme.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ali, tak to je dobře, že máte doma čtenářku. A dobrou učitelku. Souhlasím s tím, že je důležité se naučit knihu zpracovat a pochopit, ale faktem je i to, že se ty děti musí k tomu popíchnout a nějak vést. Tak ať i letošní paní učitelka něco podobného zavede:-)

      Vymazat
  4. Naprosto s Vámi souhlasím, navíc každé dítě je jiné, syn čte hrozně rád, takže myslím, že ani povinná četba mu nedělá problémy, je to přesně takové to dítě, které si bere knížku všude, no dítě, je mu 17. Dcera se číst snaží, ale nijak extra ji to nebaví. Máte pravdu, že povinná četba má něco do sebe, spousta dětí by se totiž ke klasikům vůbec nedostala.

    OdpovědětVymazat
  5. Dcera měla na gymplu "doporučenou četbu". Do projektu Čtení pomáhá se Radim zapojil a rok nechtěl číst jiné knížky, než z jejich seznamu. Už aby mohl vyplnit kvíz a věnovat peníze :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Radim je prostě soutěživý typ:-) Ale je to výborný projekt, líbí se mi a myslím, že spoustě dětí otevřel nové čtenářské obzory. Občas si říkám, že je škoda, že není něco podobného pro dospělé.-)

      Vymazat
  6. Jsem pro vedení nenásilnou cestou. Ať dítě začne třeba na komixech. Nutit děti na základní škole číst Jiráska mi připadá úchylné, to se čte obtížně i mně. Provést předvýběr adekvátní osobnosti, zájmům a čtenářské zkušenosti dítěte, pak mu nechat volnou ruku ve výběru, ale trvat na tom, že číst se bude. Protože bez knih budeme šíleně omezení. Naučit dítě číst se nedá direktivní cestou lpění na klasicích, sportovně přiznávám, že též subjektivně nemusím všechny knihy, které jsou v literárním kánonu. Prostě z nich nejsem odvázaná. Mám jiné názory, jiné životní zkušenosti, jiný pohled na svět, s autorem nesouzním. To mi připadá v pořádku, na to má právo i dítě. Ale rozhodně to zkoušet a nespokojit se s tím, že dítě sedí u počítače nebo televize. Knihy dají člověku obrovský rozhled a velká část lidí nečte prostě jen proto, že si pro sebe nedokázala najít to správné.

    OdpovědětVymazat
  7. Máte pravdu, že striktně direktivní cesta k cíli nevede,ale přílišná benevolence určitě také. Ani já nemusím všechny klasiky,ale nakonec jsem ráda, že jsem je četla (byť některé právě jen jako povinnou četbu). Ona se nám ta povinnost jaksi zužuje jen na Jiráska a Němcovou,což zdaleka není jádro věci. Jirásek je zastaralý, s tím souhlasím, a myslím, že zrovna do Jiráska nikdo nikoho nenutí. I když já osobně si myslím, že Staré pověsti či Filozovská historie nikomu neublíží,ale to je asi na uvážení kantora. Pro mě jsou třeba obrovskou zkouškou tolerance zmiňované komixy, které, s prominutím, za literaturu nepovažuji. Ale budiž, má li to být tak, ať čtou alespoň něco, pak ano Nezakazuji je, to rozhodně ne. Ale chci i něco jiného. To je ovšem můj úhel pohledu. Hlavní je to, co píšete, že knihy jsou nutné a je třeba najít si to správnou cestu. hezký víkend s knihou přeji

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já bych právě neodsuzovala ani ty komixy. A už jsem navíc viděla i klasická díla převedená do podoby komixu a celkem se mi líbila. Nepřistupovala bych vůči dítěti jako, že tohle je škvár, tohle číst nebudeš. Osobně Harryho Pottera taky považuju za špatně napsanou ptákovinu a nesáhla bych po něm (četla jsem to jako dítě a nedočetla, nudilo mě to), ale jestli to děti čtou, jestli je to ke čtení dovede, nemůžu nic namítat. Přijde mi fajn neodsuzovat nic, ať si dítě vybere (s dopomocí zdatného dospělého) a ať se stoupající čtenářskou zkušeností postupně přejde i ke klasice. Jirásek je dosti archaická záležitost, na čtení náročná. Babičku Boženy Němcové jsem zase dokázala plně docenit až na vysoké škole s nutnou teoretickou průpravou. A komixy nejsou jen slaboduché akční pitominy, krom zmíněné klasiky v podobě komixu, což je leckdy velmi zajímavé, dokonce i mé vrstěvníky baví manga.

      Vymazat
  8. Když byly děti malé, hodně jsem jim četla, to je bavilo. Samotné je moc číst nebaví. A učitelé je v tom ani nepodporují. Loni holky přinesly seznam asi 5 knih - Babička, Povídky malostranské ap.... A všechny mohly zkouknout v televizi! Byla jsem v šoku. Snad měly jen "povinnost" přečíst jednu povídku.

    OdpovědětVymazat