Svatý Václav

   Svatý Václav to má letos těžké. Těžší než obvykle. Jednak jeho svátek připadl na sobotu, čímž ochudil svoje oddané poddané o volný den, což se mu vrátí v té podobě, že většina národa na něj zapomene:-). Co si taky připomínat v normální běžnou sobotu nějakého pradávného světce? Druhý kámen úrazu je v tom, že současný prezident ho označil za kolaboranta, neuznává ho a na svém svatém přesvědčení nehodlá nic měnit. Po šavlovém tanci před svatováclavskou korunou tedy už nehodlá mít s patronem země české nic společného a jeho oslav se prostě nezúčastní.
 A basta. K čemu nějaké české tradice. 

Nu, a další oříšek je, že na svatováclavský víkend připadá připomenutí Mnichovské zrady, takové půlkulaté,75, čímž pádem se o diktátu o nás bez nás bude hovořit mnohem více než obvykle. Navíc, s Václavem to dost koresponduje, celkem kontroverzně, dalo by se říci, takže to bude mít svatý Přemyslovec letos opravdu docela obtížné. A to i přes to, že se právě nyní (to jsou pěkné náhodičky) našel zbytek jeho praporce (hurá) a Hrad vystavuje jeho brnění a přilbu, zatímco lebka cestuje na pouť do Staré Boleslavi.     Hradní prostory tedy budou, troufám si odhadovat, nacpány, neřku-li přecpány, příznivci těchto svatých relikvií, zejména proto, že vstup je zdarma. Příjemnější alternativou se proto může jevit návštěva Svatováclavské vinice, kde probíhá tradiční vinobraní. Svatý Václav je totiž mimo jiné i patronem vinařů, což je jistě poměrně příjemná funkce, rozhodně se dnes využije mnohem víc, než jeho další kvalifikace, kterou bylo kácení šibenic či péče o otroky. Posmrtné zázraky by se sice také docela hodily, ale skoro se nabízí odpověď, že tady už ani zázrak nepomůže, tak nám stejně zbývá jen to jeho víno. A že tady bývá opravdu exkluzivní.  Ani v Palládiu takové nekoupímJ, ač je Václav s palládiem země české úzce spjat. Že ho ovšem dnešní doba redukovala na symbol konzumu a drtivá většina zdejších zákazníků o nějakém jiném palládiu nejenže nikdy neslyšela, ale uctívají jen toto jediné, to by bylo pro Václava jistě poněkud šokující. Možná tolik, že by si dopřál sklenku výborného vína za svých vinic u Pražského hradu. Stejně tak, jako my dneskaJ. Abychom u toho probrali jak Václava, tak následný Mnichov, na který nechci zapomenout. I když asi víc se zaměříme na mnichovskou zradu, neb Václava jsme důkladně probrali ve středečním povídání v Dadapu. Ovšem jeden nikdy neví..