Člověk proti zkáze

Nějak pořád bojuji s projektem České století. Snažím se mu dát šanci, být tolerantní. Musím konstatovat, že se  pozvolna zlepšuje, ale očekávání byla mnohem větší. Vnímám to jako velmi promarněnou šanci, mimo jiné i v tom, přitáhnout k dějinám děti. Média navíc pořád kritizují školní dějepis, jak je nudný a nezáživný, což si jako základní premisu mnozí s sebou nesou celý život. Když pak přišla příležitost ukázat,že to tak není, nechali ji proklouznout mezi prsty. Navíc se ukázalo, že některé události, tak věrohodně zobrazené, se vlastně ani nestaly, takže se naskýtá otázka, jak je to s tou věrohodností. Mám na mysli třeba neexistující schůzku Masaryka a premiéra Británie Lloyda George, kterého představoval Miroslav Donutil. A tak bych mohla pokračovat,ale já se  dnes  chci dostat k jinému filmu. V nějaké diskusi nad postavou Masaryka v prvním díle někdo zmínil, že ve starém českém filmu je v roli TGM Svatopluk Beneš ještě lepší.
   Film jsem viděla už dávno tomu, paměť neslouží, proto nastal čas si pradávnou kinematografii oživit. A bylo to oživení vskutku parádní.  Asi jsem film Člověk proti zkáze kdysi v mládí nedocenila, protože mi kapku vypadl z paměti. Možná i proto mě nyní mohl znovu (nebo poprvé) nadchnout.  Opravdu zážitek. Jak postava Masaryka, která mě k tomu vyprovokovala (ale srovnávat si netroufám, oba Masarykové byli herecky skvělíJ), tak hlavně celý příběh. Vynikající Josef Abrhám jako Karel Čapek. Báječní ostatní herci, navíc, dokonale vystižená podoba historických osobností. 

 A pořád mi příběh šrotuje v hlavě, což je vždycky ( tedy u mě) známka kvalitního filmu. Musím na něj myslet, vracím se k němu, přemýšlím o něm. To se mi tedy se současnou tvorbou nastalo pěkně dlouho, byť České století si dělá ambice na to být onou výjimkou potvrzující pravidlo. Leč tam mám právě plno výše zmíněných nesouhlasných připomínek, zatímco Člověk proti zkáze mě oslovil bez výhrad. 
 Zkusím ho otestovat na dětech, jak na ně zapůsobí. 

                              A to pak bude diskuseJ